Rusko by rádo diverzifikovalo svou ekonomiku a snížilo závislost na ropě a plynu. Přes veškerá politická prohlášení bylo ale doposud dosaženo jen minimálního pokroku. Ropa a zemní plyn stále představují téměř 70 % exportu zboží. Následující graf ukazuje, jak se podíl minerálních zdrojů na exportech postupně zvyšuje (v konstantních cenách, červené pole):
Jen málo ruských firem se snaží o získání podílu na mezinárodních exportních trzích a ještě méně tak činí v oblasti zboží s vysokou přidanou hodnotou. Na počátku 90. let mělo Rusko konkurenční výhodu pouze u 12 % produktových řad (podle čtyřmístné SITC klasifikace) a většinou šlo o přírodní zdroje. Srovnáme-li uvedenou situaci například s Čínou, ta měla tuto výhodu u třikrát většího počtu řad. Od 90. let se přitom koncentrace ruských exportů ještě zvýšila a schopnost posunu k diverzifikaci a novým produktům naopak klesla.
Na vině popsané situace je stále to samé – špatné podnikatelské prostředí. To, co by vláda měla s tímto problémem v principu dělat, je jasné. Problémem je ale implementace. V celém Rusku jsou za největší komplikace považovány korupce, dostupnost financí a potřebných dovedností a také daně. Pokud ale porovnáváme jednotlivé regiony, zjistíme, že mezi nimi najdeme velké rozdíly. Existuje tak velký prostor pro jejich konkurenci a vzájemné učení se od druhých. U některých regionů je také na místě větší specializace i přesto, že Rusko jako celek by mělo sledovat větší diverzifikaci. Špatné podnikatelské prostředí se projevuje v malém počtu nově vznikajících firem. Ekonomice stále dominují velké společnosti, podíl menších firem je ve srovnání s EU poloviční. Jen málo Rusů zkusilo založit vlastní firmu, a pokud ano, jejich úspěšnost byla mizivá.
Jestliže má Rusko zvýšit produktivitu a diverzifikaci, musí vedle zlepšení podnikatelského prostředí zlepšit i vzdělávání. V tomto ohledu je na tom sice lépe než většina rozvíjejících se ekonomik, zároveň je ale patrné, že v čase nedochází k žádnému zlepšování. Podniky trápí zejména nedostatek kvalitních manažerů a je pravděpodobné, že u nově zakládaných firem je tento problém ještě palčivější než u těch existujících. Někdy dokonce společnosti kvůli nedostatku potřebných zaměstnanců odloží uvedení nového produktu na trh.
Vláda někdy ve snaze o diverzifikaci a posun k novým odvětvím spoléhá na státem financované firmy, jako je například Rusnano Corporation. Výsledky jsou ale poměrně omezené. Jen málo pozornosti se věnuje vztahu mezi tím, co trh poptává a jaké jsou výsledky výzkumu a vývoje. Situaci v této oblasti nepomáhá ani to, že dosud na ruský trh vstoupilo jen málo zahraničních firem. Ruská vláda ale z uvedených problémů viní selhání trhu, které se snaží napravit aktivistickou politikou. Namísto toho, aby zlepšovala celkové prostředí, zaměřuje se na financování předem vybraných sektorů a technologií, jako jsou třeba nanotechnologie. Tento proces doprovází nedostatečná transparentnost, slabé vedení projektů a široká škála požadovaných cílů. Zkušenosti přitom ukazují, že nejlepších výsledků je v podobné situaci dosahováno v případě, kdy vláda investuje do fondu, které je spravován soukromým subjektem.
Uvedené je výtahem z „Diversifying Russia“, autory jsou Simon Commander a Alexander Plekhanov.
(Zdroj: VOX)