Investoři působící na měnových trzích si našli ziskové obchodní schéma, v jehož rámci profitují z rozcházejících se postojů evropských a japonských centrálních bankéřů. Ty mnozí komentátoři označují za počátek nového kola globálních měnových válek.
Jednoduše řečeno jde o nákupy eura a prodeje jenu, z nichž se staly nejoblíbenější transakce na devizovém trhu. Obchodníci, včetně hedgeových fondů, věří euru nejvíc za posledních 18 měsíců.
Společná evropská měna minulý týden vůči jenu vystoupala na nejvyšší úroveň od začátku dluhové krize. Investoři se houfně vrací k aktivům denominovaným v eurech a prodávají japonskou měnu. Za jedno euro se ve čtvrtek dalo pořídit přes 127 jenů, nejvíc od dubna 2010.
Podle Jamese Kwoka ze společnosti Amundi je nákup eura a prodej jenu nejoblíbenější volbou na trhu, jelikož na jedné straně dochází k obnově důvěry investorů v eurozónu a na druhé je jasné, že Japonsko znehodnocení vlastní měny jen uvítá. „Tuto pozici budeme zachovávat, dokud nezaznamenáme známky silné kritiky ze strany dalších velkých ekonomik,“ prohlašuje Kwok.
Deník Financial Times má k dispozici údaje společnosti Parker Global, podle nichž sázky na růst eura a pokles jenu pomohly investorům v lednu k průměrnému zisku 1,42 %, nejlepšímu výsledku od dubna 2011. Údaje z amerického výboru pro obchod s futures naznačují, že objem čistých dlouhých pozic na euru (sázek na růst) se v uplynulém týdnu dostal na 19měsíční maximum.
„Měnové války jsou od poloviny listopadu nejdůležitějším hybatelem dění na měnovém trhu,“ tvrdí Stephen Jen, šéf oddělení měnového jištění v SLJ Macro Partners. Naráží tím na snahu prakticky všech významných centrálních bank podpořit ekonomiku injekcemi likvidity ve formě nákupů aktiv.
Za posledních pět let americká centrální banka do finančního systému prostřednictvím nákupů státních a hypotéčních dluhopisů (QE) napumpovala 2,9 bilionu USD. Snažila se snížit dlouhodobé úrokové sazby, povzbudit investiční aktivitu, podnítit růst cen akcií a posílit spotřebitelskou důvěru domácností. K neortodoxním krokům Fed přistoupil poté, co snížil základní úrokové sazby k nule, čímž vyplýtval veškerou konvenční munici měnové politiky.
Podobnou strategii v posledních letech ve snaze o stimulaci ekonomiky či podržení důvěryhodnosti fiskální politiky volí mnohé jiné centrální banky. Bilanční suma Evropské centrální banky (ECB) se po nákupech dluhopisů předlužených členů měnové unie a poskytnutí tříletých půjček komerčním bankám nadmula na dosud nevídaný objem. Na úrovni odpovídající 4 bilionům USD představuje zhruba 30 % HDP eurozóny. Nákup aktiv přes centrální banku v extrémně agresivní formě provozuje také Švýcarsko. To pořizuje cenné papíry denominované v cizích měnách, čímž se snaží oslabit kurz franku. Investoři se domnívají, že nový guvernér japonské centrální banky přitvrdí v boji s deflací a vyhlásí politiku nákupů zahraničních aktiv, aby tím jenu pomohl k dalšímu poklesu.
Zatímco vůči dolaru euro od začátku roku posílilo o pouhé procento, vůči jenu si polepšilo o 9 procent. Prudký pohyb zalarmoval politiky v Evropě a vedení ECB, jejíž bilanční suma teď kvůli splácení úvěrů poskytnutých komerčním bankám splaskává.
Téma měnových kurzů by mělo být jedním z hlavních jednacích bodů na nadcházejícím zasedání ministrů financí a centrálních bankéřů ze zemí skupiny G-20 v Moskvě. Japonští představitelé se před schůzkou pokoušejí vyvracet obvinění z umělého znehodnocení jenu na úkor svých obchodních partnerů. Japonský ministr financí Taro Aso dokonce prohlásil, že jen možná klesl příliš.
Prezident ECB Mario Draghi ve čtvrtek varoval, že síla eura by mohla podkopat hospodářské oživení v eurozóně. Po verbální intervenci vzrostly spekulace o tom, že v případě dalšího posilování společné evropské měny může ECB snížit úrokové sazby.
(Zdroje: FT, Bloomberg, Reuters)