Mezi ekonomiky eurozóny postižené dluhovou krizí patří také Kypr, i když v populární zkratce GIPSI své písmenko nemá. O pomoc požádal už v polovině minulého roku, ale stále není rozhodnuto, zda ji dostane. Zatímco u větších zemí eurozóna (s ECB a MMF) řešila, jak zastavit růst výnosů a kde najít peníze, když tržní zdroje vyschly, u Kypru má situaci aspoň na první pohled jednoduchou. Finanční pomoc by byla relativně malá, hovoří se o 17,5 mld. EUR, a kdyby ji Kypr nedostal, také by to pro eurozónu vzhledem k jeho velikosti nemělo znamenat velký problém. Přesto hra, kterou jednotliví aktéři rozjeli, začala být docela zajímavá. Především díky roli Kypru jako daňového ráje hojně využívaného bohatými Rusy.
Vezměme to třeba z jejich pohledu. Poslali peníze do bank v daňovém ráji, kde navíc mohli snadno přijít k občanství a přístupu do EU a možná peníze i vyprat, kdo ví. Jenže banky špatně investovaly a nakoupily řecké dluhopisy, jejichž hodnota byla osekána restrukturalizací. Bez vnější pomoci se neudrží a hrozí tak velké ztráty. Naštěstí dané banky jsou součástí velmi malé ekonomiky, v níž mají velkou váhu, a ta ekonomika je navíc součástí eurozóny. Takže nic není ztraceno, je tu šance na pomoc.
Z pohledu eurozóny je situace rovněž zajímavá. Eurozóna, respektive ECB, už pomáhají bankám, kterým předtím dávaly za vinu spuštění krize. Pomáhají Řecku a současně sčítají, kolik jim toho Řecko nakonec nesplatí. A nakonec mohou pomáhat kyperským bankám, aby bohatí Rusové nepřišli o peníze. To by se určitě dobře prodávalo veřejnosti třeba v Německu, které je hlavním sponzorem a navíc má před volbami.
Není tedy divu, že se spekuluje o takové formě pomoci, která by zároveň znamenala seškrtání vkladů, a podobně. Řešení by to bylo sice nestandardní, ale politicky i ekonomicky levnější. V případě eurozóny je ale dost možné, že stejně jako u Řecka nakonec ustoupí a pošle peníze pouze na základě nějakého slibu zamezit praní špinavých peněz. Měkký postoj naznačují také zástupci ECB, otázkou je pozice MMF jakožto třetího z Trojky.
Tuto hru, kterou už několik let vidíme u Řecka, zkouší evidentně hrát i samotný Kypr. Sází na svou důležitost jakožto hrozba nákazy dalších zemí periferie. Proto jsme odsud slyšeli odmítání pomoci, pokud by podmínkou byla privatizace důležitých podniků nebo zrušení indexace mezd. Také to je asi důvodem, proč se rozhodnutí o finanční pomoci odkládá až po prezidentských volbách v únoru. Sestavení nové vlády by mělo následovat na začátku března.
Bez zajímavosti jistě není ani postoj ECB. Ta je poslední dobou hlasitým zastáncem finanční pomoci pro Kypr a její zástupci upozorňují na systémová rizika třeba v propojenosti s Řeckem. ECB má výhodu, že nemusí řešit politické otázky. Na druhou stranu po spuštění OMT pravidelně ujišťuje, jak tento nástroj zlepšuje situaci na finančních trzích a znamená efektivní prostředek pro omezení tržních otřesů. Doposud tomu vše nasvědčuje, ale že by nakonec nebyl tak efektivní, aby zamezil nákaze po pádu malého Kypru?
Evidentně i v tomto případě převažuje vyčkávání a nikomu se příliš nechce testovat křehké uklidnění na dluhopisových trzích periferie. Rozhodnutí o pomoci doposud nepadlo, Trojka zatím žádné setkání s kyperskými představiteli neplánuje a výsledek podle některých zpráv budeme znát až ke konci března. Do té doby se s novou vládou může změnit postoj k požadovaným reformám, Rusko může prodloužit svou půjčku, nebo i navýšit, ale na periferii už nemusí být takový klid, třeba kvůli Itálii.
Další sloupky ekonoma Tomáše Vlka naleznete ZDE