Spojené státy loni zvýšily závislost na ropě z neklidného Blízkého východu. Navzdory prudce rostoucí domácí produkci, kterou s sebou přináší břidlicová revoluce, tak pro největší světovou ekonomiku a námořní velmoc zůstává extrémně důležité udržovat ve výbušném regionu stabilitu.
Růst domácí těžby ve Spojených státech vyvolal intenzivní diskuzi o tom, jestli bude americké námořnictvo dál hrát roli strážce důležitých obchodních tras a úzkých hrdel typu Hormuzského průlivu, nebo jestli ho nahradí Čína, jejíž závislost na blízkovýchodní ropě rychle roste.
Poslední údaje o dovozech ropy amerického ministerstva energetiky však naznačují, že americké angažmá v regionu jen tak neskončí. I když domácí těžba ropy podle Energetického informačního úřadu (EIA) loni vzrostla o víc než 13 % na průměrných 6,4 milionu barelů denně, což byl největší přírůstek od zahájení ropné těžby v USA v 50. letech 19. století, rostl i import od arabských spojenců Washingtonu.
Za prvních 11 měsíců loňského roku bylo ze Saúdské Arábie dovezeno 450 mil. barelů ropy, tedy víc než v každém z předchozích tří roků. Poprvé od roku 2003, kdy začala válka v Iráku, se importy od Saúdů na celkovém dovozu do USA podílely víc než z 15 %. Na celý region Perského zálivu připadala čtvrtina ropného importu, nejvíc za posledních devět let.
Silnou poptávku amerických rafinerií registruje také Kuvajt, který do konce listopadu do USA vyvezl nejvíc ropy od roku 1998. Analytici očekávají, že čísla za celý rok, která by měla být zveřejněna za několik dní, trend prvních 11 měsíců potvrdí.
V prostoru Perského zálivu od roku 1995 permanentně působí 5. flotila amerického námořnictva, která dohlíží na klidný a nepřerušovaný provoz. O její budoucnosti však někteří pochybují. Christof Rühl, hlavní ekonom ropného koncernu , na nedávné konferenci v Londýně načrtl spekulativní scénář, podle něhož si za 15 let americký prezident v případě problémů na Blízkém východě řekne: „To mi žíly netrhá. Ropu moc dovážet nepotřebuju a můžu si jí opatřit v Kanadě a v Mexiku.“
Zvláštní velvyslanec Washingtonu pro energetiku Carlos Pasqual s takovým názorem nesouhlasí. Podle něj klíčovou roli, hraje fakt, že ropa je globálně obchodovatelnou komoditou. „Nestabilita nebo hrozby v jakékoli části světa mohou vyhnat ceny komodit pro všechny,“ upozornil Pasqual na propojenost světového trhu. Spojené státy proto zůstanou angažovány všude, kde bude hrozit nestabilita.
Mezinárodní agentura pro energii (IEA) odhaduje, že Spojené státy se díky těžbě z břidlicových hornin stanou do pěti let největším producentem ropy na světě a jejím čistým exportérem budou do roku 2030. Těžařská společnost Mobil se domnívá, že severní Amerika se stane do roku 2025 čistým vývozcem ropy a zemního plynu.
Za neklesající americkou poptávkou po blízkovýchodní ropě stojí struktura amerického rafinérského sektoru. Lehká ropa z břidlicových pánví v Severní Dakotě a Texasu je kvalitní a hodí se na výrobu paliv s vysokým oktanovým číslem. Řada rafinerií je ale nastavena na zpracování těžších typů ropy, která se těží například v Perském zálivu. Zatímco poptávka po lehčích typech ze zemí jako Nigérie dramaticky klesla, dovozy z Blízkého východu jsou pro americkou ekonomiku stále nezbytné.
Růstu importu ze Saúdské Arábie navíc nahrává modernizace a expanze zpracovatelského závodu v texaském Port Arthuru, který se nyní s kapacitou 600 tisíc barelů denně stal největší severoamerickou rafinerií a pátou největší rafinerií na světě. Komplex patří saúdskoarabské státní společnosti Aramco a koncernu Royal Dutch .
Také v případě Číny je nejdůležitějším zdrojem ropných importů Blízký východ v čele se Saúdskou Arábií. V roce 2011 na oblast připadalo 51 % dovozu do Číny. Další čtvrtinu pokrývají africké země, zejména Angola, která byla v roce 2011 s 623 tisíci barely denně druhým největším dodavatelem vůbec. Zbytek připadá na Latinskou Ameriku a Rusko. Perský záliv bude ještě dlouhá léta hrát hlavní roli v čínské energetické bilanci. To se projeví i v zahraniční politice Pekingu.
(Zdroje: FT, WSJ, Bloomberg)