Většina ekonomů sledujících Čínu se domnívá, že letos tato země dosáhne růstového cíle stanoveného na 7,5 %. však poukazuje na to, že na ekonomický růst má stále větší vliv míra znečištění životního prostředí. Znečištění nepředstavuje problém pouze pro Peking, i když většina pozornosti se upírá právě jeho směrem. Na vládu tak sílí tlak, aby zavedla opatření proti největším znečišťovatelům. Je tedy možné, že ta by ve snaze o zlepšení přistoupila i na nižší růst ekonomiky. se dokonce domnívá, že kvůli demografickým změnám a problémům v oblasti znečištění pravděpodobně klesl i potenciální růst čínské ekonomiky, a to na 7 %.
Následující mapa ukazuje míru znečištění suspendovanými částicemi frakce PM 2,5. V oblastech vyznačených nejtmavším odstínem dosahuje znečištění v průměru 40µg/m3. V poslední době však znečištění dosahuje ještě násobně vyšších hodnot. Světová zdravotnická organizace přitom za bezpečnou hodnotu považuje 25µg/m3 jako průměr za 24 hodin a 10µg/m3 jako roční průměr.
přišla v souvislosti s popsaným problémem s modelem, který říká, že Čína může snížit znečištění ve městech na 35µg/ m3 do roku 2030 s tím, že by to nemělo výraznější dopad na růst. Klíčové by v takovém případě bylo snížit spotřebu uhlí mezi lety 2017 – 2030 o 22 % a do roka ji nechat růst namísto očekávaných 4 % ročně jen o 2 % ročně. To znamená, že vrcholu ve spotřebě by mělo být dosaženo již v roce 2017, ne až v roce 2025, jak se obecně očekává. V následujících 18 letech by pak muselo díky moderním technologiím dojít ke snížení emisí spojených se spalováním uhlí o 70 %. Emise u automobilů by musely být sníženy o 80 % a využívání obnovitelných zdrojů by muselo růst rychleji. Počet automobilů v roce 2030 by namísto 400 milionů musel dosáhnout pouze 250 milionů a délka železničních tratí by musela do roku 2020 vzrůst o 60 % (délka tratí metra by musela vzrůst čtyřikrát). Současná politika podle nepovede k významnějšímu snížení znečištění.
Banka poukazuje na skutečnost, že energetická intenzita čínské ekonomiky dnes dosahuje dvojnásobku intenzity v zemích OECD. Uvedený model a jeho závěry počítají s tím, že v následujících 18 letech energetická intenzita v Číně klesne o 53 % a dostane se tak na úroveň, která leží mírně nad současným průměrem zemí OECD. Jinak řečeno: Pokud energetická intenzita čínské ekonomiky klesne zhruba na polovinu, ekonomika by mohla dále růst tempem blízkým současnému trendu a zároveň by se podařilo snížit znečištění na úrovně, které nejsou tak toxické.
(Zdroj: FTAlphaville)