Nejdůležitější je dostat lidi opět do práce...

Všichni si přejeme udržitelné globální oživení, jen nevíme, jak ho dosáhnout. Ve druhé polovině minulého století se globální ekonomice vedlo dobře, protože Spojené státy fungovaly jako vedoucí síla. Mohly tak přimět ostatní země ke spolupráci vedoucí k prosperitě. Světové ekonomice se vedlo dobře i na konci 19. století, které charakterizoval technologický pokrok a rychlý růst populace. Dominantní silou byla velká Británie a jak řekl Keynes: „Bank of England fungovala jako dirigent globálního orchestru.“

Přechod z britské hegemonie na americkou nebyl hladký a absence vůdčí síly nakonec vedla k Velké depresi 30. let. Nyní se nacházíme v podobné situaci, kdy Spojené státy ztratily svou vedoucí roli dvěma válkami masivním snižováním daní, nízkými sazbami a boomem na trhu realit. Během válek bývají daně zvyšovány, USA se ale chovaly, jako kdyby deficity neměly žádný význam. Boom se pak změnil v kolaps a Američané nyní hledají způsob, jak se vypořádat s dluhy. Evropa nevešla do nového století s válkou, ale s novou měnou. Německo tak ztratilo svou vůdčí pozici na tomto kontinentu, protože nový systém je nefunkční. Peníze, které tekly ze severu na jih, se po záchraně bank změnily ve veřejný dluh a není jasné, kdo bude nést konečné náklady spojené s krizí.

Globální finanční krize roku 2008 se šířila po celém světě podobně jako Velká deprese. Země G20 reagovaly koordinovaně, ale tato snaha opadla. Nyní čelíme třem hlavním problémům. Prvním z nich je rozšířená vysoká nezaměstnanost, výdaje soukromého sektoru jsou utlumené a fiskální dluhy dále rostou. Nejdůležitější je dostat lidi opět do práce. Platilo to ve 30. letech a platí to i nyní. Pokud se snažíme nejdříve vyřešit dluhy, je to chyba. Země s nízkou poptávkou a vysokou nezaměstnaností nejsou v situaci, kdy by dokázaly snižovat dluhy. Stejně jako ve 30. letech nebyly schopné bránit zlatý standard. Po druhé světové válce docházelo ke snižování obrovských dluhů, a to v prostředí plné zaměstnanosti, růstu a zvyšujících se daní.

K uvedenému je potřeba mezinárodní kooperace. Slabší dolar zajistí Spojeným státům nižší dovozy a vyšší exporty. K tomu by se měly přidat vyšší investice do vzdělání a infrastruktury. Jih Evropy musí zastavit úsporná opatření a zvýšit exporty. K tomu mu pomůže jen vyšší poptávka z Německa a ochota Němců zvýšit své výrobní náklady. I tak ale bude potřebná změna trvat delší dobu. Změna relativních nákladů o dalších 20 % může probíhat maximálním tempem kolem 4 % za rok.

K podobné spolupráci ale chybí ochota. V USA existuje odpor proti zvyšování daní, Německo nechce podpořit svou ekonomiku a snížit tak tlak na země na periferii. Země v Asii včetně Číny také váhají se stimulací poptávky, která by absorbovala zboží z USA a Evropy. Nenajdeme tedy místo, kde by byla patrná dostatečná motivace ke spolupráci.

 
Uvedené je výtahem z „The leaderless global economy: Can economic history suggest lessons?“, autory jsou Peter Temin a David Vines.

(Zdroj: VOX)