Čínským a indickým spotřebitelům se daří dobře, což znamená, že vyžadují i dobré jídlo. Spotřebitelský boom v těchto dvou zemích se projeví na globální inflaci a dokonce by mohl vést k nepokojům vyvolaným nedostatkem potravin a vody. Efekt bumerangu, který rostoucí poptávka po lepších potravinách v Indii a Číně vyvolá, by se projevil i ve Spojených státech. Alespoň to tvrdí nová studie Boston Consulting Group. Michael J. Silverstein, který se tématem zabýval, říká: „Spotřebitelé v Číně a Indii si užívají své rostoucí bohatství tím, že se stravují jako Američané a zvyšují spotřebu masa. Na trhu se tak vytvářejí nové příležitosti, ale může to vyvolat i globální traumata. Mezi ně můžeme zařadit vysoké ceny potravin v USA a nebezpečný nedostatek klíčových zdrojů po celém světě. Platilo by to zejména o vodě.“
Šlo by o tedy o zmíněný efekt bumerangu, který bylo možné pozorovat již dříve. Na počátku 90. let vyvolaly přímé investice v Číně záplavu levného zboží proudícího do USA, ta se nakonec projevila i dlouhodobými změnami na americkém trhu práce. Tentokrát by ale šlo o něco jiného. Výsledkem bumerangu, na jehož počátku stojí měnící se preference ve stravování, by bylo silně konkurenční prostředí v oblasti krmiv hospodářských zvířat a dodávek vody. Změny klimatu již nyní zvyšují hrozbu nedostatku potravin a vody a popsaný efekt by situaci ještě zhoršil. Podle odhadů BCG přitom budou v roce 2020 v Číně a Indii 2 miliardy ekonomicky zajištěných spotřebitelů. V roce 1960 představovala drůbež a vepřové maso 4 % kalorického příjmu Číňanů, v roce 2020 by to ale mohlo být až 28 %. Již nyní je tato země čistým dovozcem těchto položek.
Na výrobu jednoho kilogramu drůbežího masa je třeba asi 2 kilogramů krmiva. U vepřového je to 6 kilogramů krmiva. V roce 2010 šlo v Číně 99 % vypěstované kukuřice právě na výrobu krmiv. Tato země, která vypěstuje 20 % globální produkce kukuřice, tak již v této oblasti není soběstačná. Její dovozy stoupnou z 1,7 milionu tun na 15 milionů tun v roce 2015, což odpovídá současné výši amerických vývozů. Z podobných čísel je jasně vidět, jak velký vliv budou mít změny v Číně na mezinárodní obchod s potravinami. Globální spotřeba kukuřice by měla do roku 2020 růst ročně o 3,2 %, což celkově představuje asi 40% nárůst spotřeby. To znamená, že ceny by mohly do roku 2020 vzrůst až o 57 %. Krmiva přitom představují 55 % celkových nákladů na produkci hovězího masa a obilniny 60 % nákladů na výrobu krmiv. Pokud tedy jejich ceny vzrostou plošně o 57 %, cena hovězího v USA by vzrostla o 20 %. Big Mac stojí nyní asi 4 dolary, v roce 2015 by to mohlo být již 5 dolarů.
Silverstein poukazuje na to, že nepokoje spojené s nedostatkem a cenami potravin jsou v některých zemích již dnes realitou a existuje vážná hrozba válek o vodu mezi Indií a Čínou. Problém by ale mohly pomoci vyřešit inovace. Podle Silversteina se jedná zejména o oblast závlah, kde by se efektivita využívání vody mohla zvýšit až o 50 %. Podobně by zapůsobilo tržní oceňování vody. K tomu přidává geneticky modifikované organismy a změny v technologii produkce potravin.
(Zdroj: BCG)