Mexiko si tento týden připomíná 75leté výročí znárodnění ropného průmyslu. Vláda prezidenta Enriqea Nieta zároveň pracuje na reformně státem kontrolovaného sektoru ve snaze přilákat ze zahraničí soukromý kapitál, který by pomohl otevřít ložiska skrytá hluboko pod dnem Mexického zálivu.
Na nedávné oslavě vyvlastnění zahraničních ropných koncernů, po němž Mexiko v roce 1938 postihl mezinárodní hospodářský bojkot (zejména ve Spojených státech, Velké Británii a Nizozemí), prezident Nieta varoval, že pokud země rychle a radikálně netransformuje těžařský sektor, bude muset do roku 2020 začít energetické suroviny dovážet.
Pro jednoho z předních světových těžařů ropy by to byl šok, který by dolehl na státní pokladnu a životní úroveň obyvatelstva. Příjmy z těžby černého zlata se na státním rozpočtu podílí ze dvou pětin. A zatímco snadno dostupná ropa v mělkých vodách u pobřeží je už téměř vytěžena, na rozvoj ložisek hluboko pod hladinou moře chybí státní společnosti Pemex peníze i technologie. To samé platí pro břidlicová ložiska, jejichž komerční využití vyžaduje zapojení technik frakování a horizontálního vrtání. Země velmi pravděpodobně disponuje miliardami barelů těžko dostupné ropy, ale žádnou zatím netěží.
Pemex má před sebou další překážky. Ústava mu například zakazuje vytvářet společné podniky s velkými zahraničními hráči, kteří už aktivně působí v americké části Mexického zálivu. Podle sektorových analytiků by mezinárodní giganti o spolupráci zájem měli. Jako podmínku v rizikovém byznysu si však kladou nejen sdílení investic, ale i vytěžené ropy. Navíc jim historická zkušenost s mexickou vládou radí velkou opatrnost.
Důvodem, proč by to tentokrát mohlo vyjít, je reformní krédo prezidenta Nieta. Jen několik týdnů po zvolení dal zatknout nejmocnější ženu v zemi, šéfku největších odborů v Latinské Americe, jejíž korupční praktiky byly minulými prezidenty přehlíženy. Poté se vrhl na telekomunikační monopol Carlose Slima, podle některých odhadů nejbohatšího muže planety, a dále na televizní impérium vlastněné potomkem prominentní rodiny. Všichni tři byli dosud spojenci Nietovy strany IPR, která v Mexiku vládla 71 let až do roku 2000, kdy ji porazila opozice. Nyní se žezla ujímá znovu a vyhlašuje konec starým pořádkům.
Nyní se pozornost upírá na neefektivní Pemex, který dosud státu sloužil za dojnou krávu a investice do ložisek zanedbával. Ačkoliv společnost zaměstnává kolem 140 tisíc lidí (podle odborníků by mohla ihned propustit 30 tisíc, což zhruba odpovídá personálnímu stavu ČEZu), produkce v posledních osmi letech klesla z 3,45 mil. barelů denně na současných 2,55 mil. barelů denně. Za pokles může hlavně vyčerpávání obřího ložiska Cantarell, které ještě v roce 2004 produkovalo 2,1 mil. barelů denně. Nyní z něj těžaři dostanou kolem 600 tisíc barelů denně.
O přítomnost v Mexiku projevil zájem americký a nizozemsko-britský Royal Dutch . V britském se oficiálně vyjádřit odmítli. Podle odborníků je hlavním problémem vymyslet funkční model spolupráce. Jednou z diskutovaných možností, která se používá jinde, je varianta, v jejímž rámci společnosti vytěženou ropu prodávají státu za tržní cenu mínus tučný poplatek, který by odrážel fakt, že země je nadále vlastníkem suroviny. Ropné společnosti však v zájmu ujištění akcionářů o stabilních budoucích příjmech potřebují vykazovat ropné rezervy ve svých rozvahách. K tomu by ale bylo třeba změnit mexickou ústavu.
(Zdroje: WSJ, San Francisco Chronicle, Economist Intelligence Unit)