Syrský ropný sektor je v troskách. Řada vrtů je v plamenech a ty, které ještě jakžtakž fungují, se rostoucí měrou dostávají do rukou povstalců, kteří je neumí obhospodařovat. Obležená armáda prezidenta Bašára Asada přichází o kritický důležité zdroje financování a také paliva pro vojenskou techniku.
Uprostřed rostoucích cen a nekonečných front u pump se kdysi exportující země musela uchýlit k dovozu rafinované produkce, aby tak pokryla poptávku. Stupeň zoufalství syrské vlády po dvou letech občanské války dokládá nedávné setkání ministra ropného průmyslu s ruskými a čínskými představiteli ohledně možných průzkumných aktivit těžařských společností v syrské sekci Středozemního moře.
Před válkou byla těžba ropy pilířem syrské ekonomiky. Denní produkce se pohybovala kolem 380 tisíc barelů denně a vývoz – většinou do zemí EU – do státní kasy přinášel miliardy USD ročně. Příjmy z ropy tvořily asi čtvrtinu státního rozpočtu. Brusel na syrskou ropu na podzim roku 2011 uvalil embargo.
Podle odhadů syrského ekonoma Samira Sajfána se od té doby těžba propadla na polovinu a dostala se do epicentra bojů znesvářených stran. Od konce loňského roku se povstalci začali zmocňovat ložisek ve východní provincii Deir el-Zour. V únoru se povstaleckým bojůvkám podařil zatím nejvzácnější úlovek: po třech dnech bojů obsadili pole Jbeysa, jedno z největších v zemi.
Současně se zhoršila pozice vlády na severovýchodě v regionu Hassakeh, druhé významné ropné provincii. Armáda se z oblasti stáhla a kontrolu nad vrty předala spřátelené kurdské milici. Část lokální produkce stále putuje k vládě, avšak stala se také snadnější kořistí pro zloděje a pašeráky.
Podle pozorovatelů není jasné, jakou část ropné produkce ovládají vládní vojska. Zdá se ale, že většina vrtů již v jejich područí není. V listopadu se povstalcům podařilo zmocnit velkého pole al-Omar v Deir el-Zouru. Protiútok syrské armády je ale po několika dnech přinutil k ústupu.
Povstalecké jednotky zatím z ropných polí příliš velký prospěch nemají. Obě syrské rafinerie – jedna ve městě Homs, druhá u pobřeží v Baniasu – jsou totiž stále v Asadových rukou. Využití zásob surové ropy brání hlídkující syrské letectvo a také roztříštěnost opozičních sil. Těm chybí i kvalifikovaní lidé na zajištění provozu vrtů.
Celková situace v zemi je katastrofální. Někteří lidé přežívají jen díky pomoci bližních či rabování. "Šabíha, provládní milice, prodává ulice. To znamená, že jim lidé zaplatí a mohou pak jít a vykrást opuštěné domy v dané oblasti," řekl serveru Middle East Online obyvatel Homsu, který si nepřál být jmenován.
Podobně končí domy a majetky provládních úředníků v oblastech, které ovládli rebelové. Jejich domy či automobily se prodávají na černém trhu. Většina továren omezila výrobu, nebo úplně přestala fungovat. Ekonomika loni údajně propadla o 20 %, avšak tento údaj v současném stavu velkou vypovídací hodnotu nemá. "Velké kusy území se vymanily z vládní kontroly. Už nemůžeme mluvit o jedné syrské ekonomice. Je to mozaika lokálních ekonomik," řekl Džihád Jazígí, ředitel ekonomické webové stránky Syria Report.
Rabování probíhá i na ropných polích. Podle agenturních zpráv se lidé z kurdského Hassakehu pokouší ropu zpracovat primitivními metodami na vlastní pěst. Nehody v podomácku sestavených rafineriích si vyžádaly mnoho zranění. Občas mezi povstalci dochází ke sporům o dělení lupu, což zpravidla vyústí v zapálení vrtu.
Útoky na infrastrukturu vyústily ve všeobecný nedostatek benzínu a topného oleje. Čekací doby u čerpacích stanic dosahují několika hodin. Dodávky elektřiny jsou stále častěji přerušovány. Propanová bomba na vaření, která před válkou stála 5 USD, se nyní prodává za pětinásobek. Litr benzínu zdražil na zhruba 40 Kč.
Rezervy cizí měny, které dosahovaly před konfliktem dvaceti miliard dolarů, klesly na dvě až čtyři miliardy. Nebýt dodávek tun bankovek ze zahraničí, Asad by pravděpodobně finančně zkolaboval už nyní.
Moskva v rámci záchrany Asada v posledních měsících vypravila do Sýrie osm letadel s 240 tunami syrských bankovek, vytištěných v Rusku. Tamní ministerstvo zahraničí však podle výroků z poslední doby již přestalo věřit, že jsou takové kroky smysluplné.
Ani poslední zbylý spojenec, Írán, který během povstání poslal pomoc Asadovi v hodnotě několika miliard dolarů, syrský režim nespasí. Kvůli zostřujícímu se mezinárodnímu embargu totiž zápasí vlastními finančními problémy. Podle odhadů Mezinárodního institutu pro finance (IIF) se pozice syrského prezidenta stane do půl roku neudržitelná.
(Zdroje: AP, Reuters, HN)