Ve světě panuje obecná představa, že americký průmysl je ve stavu hlubokého poklesu. Očištěno o inflaci USA ve skutečnosti dnes vyrábí asi dvakrát více než v 70. letech minulého století. Je samozřejmě nepravděpodobné, že by se USA znovu staly tou výrobní mašinou, jakou byly v 50. A 60. letech, nebo že by o něco takového měly zájem. Ale mnoho faktorů ukazuje na to, že americký výrobní sektor v nejbližší dekádě bude získávat tržní podíl na úkor jiných zemí. Současný výrobní boom je výsledkem pro Ameriku unikátní kombinace faktorů. Ty zahrnují obecně známé americké kompetitivní výhody jako je flexibilní trh práce s vysokým stupněm inovace a vysokou produktivitou, velký domácí trh a politická stabilita. Ale jak jsem již nedávno psala, máme tady i jednu vcelku čerstvou novinku. Tou je rostoucí energetická soběstačnost. Za tu USA vděčí objevení a masivní produkci břidlicového plynu a ropy. To mělo za následek významný pokles domácích cen energie a následné významné investice do petrochemického a chemického průmyslu.
Nejdřív byl břidlicový plyn. Po něm se pozornost odvětví zaměřila na tzv. tight oil. Tight oil jsou dříve ekonomicky nerentabilní a druhořadá depozita ropy, která se náhle stala přístupnými díky použití stejné nebo podobné technologie, která umožnila těžbu břidlicového plynu. Po celé Severní Americe se teď horizontálně vrtá a hydraulicky frakuje a tight oil z USA přes noc učinil nejrychleji rostoucího producenta ropy na světě, s Kanadou v těsném závěsu. Americká ropná produkce vloni rostla nejrychlejším tempem za posledních 60 let, tak jak se těžaři dostávají k ropným depozitům sevřeným ve formacích jako je břidlicový útvar Bakken v Severní Dakotě. Produkce ropy v Bakkenu se zdvojnásobuje každých 18 měsíců a toto ropné pole již teď těží 10 procent celkové americké ropné produkce.
Nyní se zdá, že Rusko se chce zapojit do stejné hry. Rusko je s roční produkcí rovnající se 10 miliónům barelů denně druhý největší producent ropy na světě po Saudské Arábii. Ale v poslední době zápasí s různými problémy (kromě toho, jak rychle přesunout soukromou hotovost z Kypru, což měla vládnoucí garnitura ve své agendě na prvním místě v posledních pár týdnech). Celkový objem roční produkce zastírá skutečnost, že posledních 20 let se Rusko v podstatě vezlo na investicích do ropných polí ze sovětské doby. Nyní toto sovětské dědictví stárne. Hlavní ruská ropná pole na západní Sibiři, jako je Priobskoje, Samotlor, Mamontovskoje a Salymskoje, tahouni produkce od 70. let, jsou v penzijním věku. V posledních letech jejich roční produkce klesá. Vlastně klesá již od roku 2007 a předpokládá se, že do roku 2020 bude nadále klesat o nějakých 6 % nebo více za rok. Plynárenský průmysl na tom také není dobře. Gazprom, dříve všemocný státní plynárenský gigant, se potácí a škobrtá. Firma, která tak dlouho monopolizovala svůj trh, zaspala dobu a nedrží krok s technologickým pokrokem. Zkapalněný zemní plyn ze Středního východu, Norsko pomalu ukrajující z jeho podílu na evropském trhu, a neschopnost získat plánovaný desetiprocentní podíl na americkém trhu, kde ceny plynu zkolabovaly, to vše Gazprom bolí. Gazprom byl dokonce přinucen změnit několik ze svých dlouhodobých kontraktů, jako například s Polskem a s E.ONem v roce 2012, což způsobilo meziroční pokles zisku o 12 %. To je pro Gazprom náročné, ježto společnost nese na zádech ochromující hromadu dluhu. Alexej Miller, jeho CEO, se údajně dostává u prezidenta Putina do nepřízně a ministerský předseda Medvěděv dokonce nedávno řekl, že monopolní status Gazpromu na export by mohl být zrušen.
Protože prosperita Ruska je tak výrazně závislá na ropě a plynu (jde z nich 50 % příjmů státního rozpočtu), je to opravdu důvod k vráskám na čele. Prezident Putin na to jde obvyklou ruskou cestou a rozhodl, že Rusko si stanovuje cíl udržet současnou produkci 10m barelů denně do roku 2020 stůj co stůj. To je ovšem realistické pouze v případě, že se podaří zpřístupnit obrovská nová naleziště. Ježto těžba z takových nalezišť bude pravděpodobně o hodně dražší než ta současná, požadují těžaři, aby stát zrušil nebo alespoň částečně prominul tíživou těžební daň a zároveň prominul nebo změnil stejně oslabující systém vývozních daní na ropu a plyn. Obojí bylo přislíbeno společnostem, které budou vrtat a těžit v Baženově.
Baženov je ruský Bakken. Prominentní globální energetická poradenská společnost Wood Mackenzie odhaduje, že baženovská formace na západní Sibiři – která je ostatně domovem nějakých 85 procent západosibiřských konvenčních ropných nalezišť – obsahuje rovněž zhruba 2 trilióny barelů nekonvenčních nalezišť, neboli nalezišť tight oil. To je pětkrát více, než jaké jsou odhady pro Bakken. Právě v Baženově se Rusko chystá na svůj vlastní břidlicový boom. Samotný obrovský rozsah těchto nekonvenčních nalezišť, velký a zkušený ropný průmysl a pramalá ekologická opozice, která tolik komplikuje snahy o rozvoj této těžby v Evropě, by k tomu měly přispět.
V čele této nové fáze průzkumů nekonvenční ropy v Baženově stojí ExxonMobil a ruský státní Rosněfť. Je to součástí smlouvy o spolupráci, kterou podepsaly v roce 2011. Rosněfť je současným miláčkem Kremlu. V čele stojí Igor Ivanovič Sečin, západními pozorovateli přezdívaný ruský Rockefeller a ruským tiskem zase “Darth Vader” a “nejděsivější osoba na světě”. Společnost se pod jeho vedením transformovala z malého státně vlastněného hráče, jehož privatizace třikrát zkolabovala, protože nikdo neměl zájem o jeho druhořadá aktiva, aby se nedávno stal největším těžařem ropy na světě, když předběhl v boji o kontrolu nad TNK-BP, dlouhodobým společným podnikem s ruskými oligarchy.
Royal Dutch a Gazprom Něfť, ropná dceřiná společnost Gazpromu, zase spolupracují na projektu extrakce ropy z těžko dostupných vázaných formací v rámci jejich společného podniku na Salymě. Lukoil, největší ruský soukromý producent, který přišel s novou technikou těžby těžce dostupné ropy, také pracuje v této oblasti. Jeho metoda spočívá ve foukání vzduchu do vrtů a jeho následného zapálení, což vytváří teplo, které snižuje viskozitu ropy a nutí ji tryskat nahoru.
Náklady na takového vyspělé technologie jsou velké. Ruští těžaři nicméně říkají, že je levnější těžit ropu v Baženově než v druhém nevyužitém ruském nalezišti, v bohatých podmořských ropných a plynových polích u polárního kruhu. V Baženově nemusíte stavět ropovody, vodovody, přivádět elektřinu a dělníky, všechno již tam je.
Ať to dopadne jakkoliv, Rusku bude trvat celé roky, než jeho břidlicový boom dosáhne takového měřítka jako ten americký. Tight oil není procházka růžovou zahradou. Tight oil obvykle vyžaduje postupy, které jsou individuální a zcela specifické pro každé jednotlivé ropné pole, inovativní kombinaci technologií, mnoho pokusů a omylů, a přísnou kontrolu nákladů. Takzvaná “tight oil revolution” v USA byla povětšinou výsledkem práce malých a středních firem.
To ovšem vůbec nesedí s ruskou realitou, kde se nezávislé malé firmy podílejí na celkové produkci ropy asi jen 5 procenty a kde státní byrokracie často stojí v cestě zavádění nových technologií. Ruský těžařský průmysl se poslední dekádu připravoval na průzkum a těžbu ropy z mořského dna za polárním kruhem. To vyžadovala obří společnosti. Rusko tak 10 let budovalo Rosněfť do současné velikosti a pozice státního ropného šampióna, nejprve tak, že mu alokovalo většinu aktiv bývalého Jukosu v roce 2004-05, a nyní tím, že jej podporovalo v transakci s ohledně TNK. Místo toho by teď vládní garnitura měla podporovat nejširší možný počet inovativních společností a metod. Vzhledem k tomu, že mluvíme o Rusku, tak to se asi těžko stane.
Ale jsou tady i jiné problémy. Například to, že ruské zásoby břidlicové ropy se nacházejí na území, které je více než dvakrát tak velké jako americká naleziště. Také geologie oblasti s sebou nese nejistoty. Není jisté, kolik z těchto zásob je skutečně možno těžit. Když se tu dříve prováděl výzkum, mnohé vrty byly suché a jiné trpěly stálými změnami tlaku ropy. Obecně platí, že vrty, které se na ropném poli nacházejí blízko u sebe, mají podobné parametry a výkon. Ne tak v Baženově. To činí složitým najít nejlepší místo k zahájení těžby. “Baženov je jako zajíc v pytli,” říká Thane Gustafson, profesor na Georgetown University a významný expert na ruskou ropu. “Musíte jím hodně třepat a tahat za něj, aby se ukázalo, co v něm vlastně je.”
Těžit na tak obrovském území, s tak vysokým stupněm různorodosti a s těžebním průmyslem strukturovaným tak, jako je ten ruský, bude bezpochyby náročný úkol. Ale Rusko opravdu potřebuje, aby se jej zhostilo s úspěchem.