Kolik nás stojí cykly? Až desítky procent HDP

Jaké jsou náklady spojené s tím, že ekonomiky procházejí cykly? Ekonomové o tomto problému obvykle uvažují jinak než ostatní. Zatímco většina lidí se často zaměřuje na náklady spojené s krizí, ekonomy zajímá hlavně to, že během cyklů se aktivita pohybuje symetricky kolem dlouhodobého trendu a někdy tak vyrábíme „příliš málo“, jindy zase „příliš mnoho“. Odhad nákladů spojených s takovými fluktuacemi tak v podstatě představuje odhad toho, jaké přínosy by mělo vyhlazení ekonomické aktivity podél trendu. Tedy přínosy toho, že bychom eliminovali volatilitu a náš růst by byl dlouhodobě vyrovnaný. Robert Lucas v roce 1987 odhadoval, že náklady spojené s ekonomickými fluktuacemi dosahují jen 0,1 % spotřeby odpovídající stabilnímu stavu ekonomiky. Některé jeho předpoklady byly sice zpochybněny, je ale pravděpodobné, že pokud budeme fluktuace považovat za symetrické, odhadované náklady budou vždy malé.

Na cykly se ale můžeme dívat i tak, že symetrické nejsou a tento pohled více odpovídá tomu, jak situaci vidí většina lidí. Jsou období, kdy ekonomika roste běžným tempem a panuje plná zaměstnanost. Tato období jsou přerušována recesemi či krizemi, kdy výroba přechodně klesne pod potenciál. Takto vnímal cyklus Milton Friedman a tento pohled není daleko od toho, jakou metodologii používali Burns a Mitchell. Ta se nyní používá v NBER ke stanovení recesí v USA. Podívejme se na obrázek od Miltona Friedmana z roku 1993. V něm vidíme reálný růst hrubého národního produktu, vyznačen je hypotetický maximální růst:



Obrázek implikuje, že náklad ekonomického cyklu je dán ztrátou produkce během recese. Vyznačuje ji plocha mezi trendem maximální produkce a skutečnou produkcí. Období, během nichž se produkce nachází nad trendem, neexistují a odhadované náklady spojené s cykly tak budou z tohoto pohledu mnohem vyšší. Následující tabulka ukazuje náš odhad recesí provedený podle popsané logiky. Celkový náklad se skládá z produkce ztracené během recese (první číselný sloupec) a produkce ztracené během oživení až do doby, kdy se ekonomická aktivita dostala opět na potenciál (druhý číselný sloupec). Náklad je vyjádřen relativně k HDP na počátku recese:



Odhady ignorují recesi roku 2001, protože ta byla velmi krátká. Recese roku 1980 je výjimečná v tom, že ekonomika se z ní nikdy úplně nezotavila. Oživení z poslední recese ještě u konce není, takže odhadované náklady odpovídají roku 2012.

Odhady ukazují, že recese jsou velmi nákladné. Nejvyšší byly náklady spojené s recesemi v letech 1981 a 1973, to ale pouze do poslední krize, která sebou nese náklad převyšující 20 % HDP. Tabulka také ukazuje, že dříve byly náklady spojené především s fází recese; to se změnilo v roce 1990 a poté již většina nákladů vzniká během fáze oživení. To poslední sebou již ve srovnání s recesí nese náklady třikrát vyšší. Shoda ohledně příčiny nepanuje, mnozí ekonomové jsou ale toho názoru, že částečně je to vinou kontrakční fiskální politiky. Z čísel je každopádně jasné, že recesí ztráty nekončí a my stále nejsme u konce oživení, které je dále kumuluje. 

(Zdroj: Blog Antonia Fatáse)