„Před rokem jsem neměl ani cent, teď mám dva miliony dolarů dluhů.“
Mark Twain
Historie bankovnictví a peněz je velmi zajímavá a poučná. Pojďme se na ni letmo podívat a zaujmout alternativní postoj ke standardu nastavenému globálním bankovním systémem.
Až do začátku 16. století bylo půjčování peněz považováno za lichvu, za těžký hřích. Znamenalo totiž prodávat dar od boha – čas. Jednalo se vlastně o zneužívání bližního, který se dostal do nesnází. Půjčení peněz za úrok nebylo nic jiného než zahálčivý způsob vydělávání peněz, protože stačilo pouze čekat. Lichváři na smrtelné posteli se báli, že skončí v pekle a vraceli úroky všem, které za svůj život okradli.
„Obchodník není oprávněn v daném typu transakce požadovat vyšší platbu od toho, kdo nemůže účet srovnat hned než od člověka, který může zaplatit ihned. Kdyby to udělal, tak by prodával čas a dopustil by se lichvy tím, že prodává něco, co mu nepatří.“
Neznámý františkánský mnich, 14. století
Bankovnictví „vynalezla“ rodina Medicejských ve Florencii třináctého století. Tradice zámožných rodin, které půjčovaly peníze zejména na války monarchů, přerostla ve vznik bankovního sektoru, který dnes prakticky řídí svět.
Bankovní manažeři a akcionáři se nejenže nebojí, že přijdou do pekla za poskytování úvěrů, dokonce jsou na to pyšní. A nestydí se vymyslet k úrokům navíc ty nejnemožnější poplatky. Koneckonců tady v Čechách jsme na to experti.
Nejabsurdnější bankovní poplatky podle hlasování na serveru bankovnipoplatky.com:
2012: Poplatek za zjištění zůstatku přes bankomat
2011: Poplatek za předčasně splacený úvěr
2010: Poplatek za výběr na přepážce z vlastního účtu
2009: Poplatek za vklad na vlastní účet na přepážce
2008: Poplatek za nadměrný vklad
2007: Poplatek za vedení běžného účtu
2006: Poplatek za výběr z bankomatu vlastní banky
2005: Poplatek za příchozí platbu
Františkánský mnich by se jistě divil, že smrtelný hřích byl patřičně okořeněn a povýšen na normu. Českým bankám a spořitelnám (v době trvající recese!) meziročně stoupl kumulovaný zisk o 11 miliard na 64 miliard korun českých, lidé na vrcholu bankovních firem vydělávají stále obscénní sumy (i když v odměňování dochází ke změnám a odkladům výplaty části ročních bonusů). Ohromující je to, že my, servilní masy, jednáme tak, jako bychom jim byli vděční, když nám např. zaručí přečerpání účtu. Ano, jsme bohužel tak hloupí … Banky rádi vidí, když jdeme d o mínusu. Milují, když máme úvěr, dá se na něm totiž vydělat spousta peněz. Dluh je ale přesně to, co z nás dělá nevolníky, klade překážku mezi nás a naše sny (ne naopak, jak se nás některé reklamní kampaně snaží přesvědčit). Splácení dluhu je naší prioritou, a proto zůstáváme v našem zaměstnání, které (často) nenávidíme, místo toho abychom dělali jen věci, které nás baví a věnovali se rodině a přátelům... Je příčinou úzkosti, nervových zhroucení a dalších zdravotních problémů.
Lidé ve středověku měli zřejmě pravdu – banky jsou zlo. Proč jsme je neposlouchali…
„Půjčujte a neočekávejte nic nazpět.“
Evangelium svatého Lukáše
Výše uvedený text je z velké části inspirován knihou Toma Hodgkinsona Jak být volný. Nemůžu říci, že přesně vyjadřuje můj postoj k bankám a finančnímu sektoru. Ale určitě je inspirativní a vede k zamyšlení, jestli opravdu není něco špatně.
Krásný víkend Vám přeje
Investor