I Portugalsko má svého „profesora proti euru“. Na rozdíl od mnohačetných počinů bývalého českého prezidenta se ale kniha ekonoma Joao Ferreira do Amarala, která obhajuje odchod Portugalska z evropské měnové unie, stala v jeho rodné zemi okamžitě bestsellerem. Titul s výmluvným názvem „Proč bychom měli opustit euro“ v žebříčcích předběhl několik příruček o hubnutí, a dokonce porazil i populární pornošlágr Padesát odstínů šedi.
Amaralova kniha pomohla rozpoutat v Portugalsku debatu o pravých příčinách hospodářských potíží země: jsou jimi jen nenáviděná úsporná opatření, nutná pro čerpání záchranných úvěrů, nebo je na vině i svěrací kazajka eura, která nahrává severnímu křídlu eurozóny v čele s Německem?
O tématu, které se dříve probíralo na univerzitních seminářích, se nyní diskutuje na veřejných přednáškách, politických mítincích, v televizních pořadech i na stránkách novin. Ústředním bodem je otázka, jestli má Portugalsko jako člen eurozóny vůbec šanci na to, aby se opět postavilo na nohy.
Amaral má jasno. „V rámci měnové unie s tak silnou měnou nemáme naději na rychlý růst. Naštěstí už tato záležitost přestala být tabu a hodně se o ní diskutuje u nás i v zahraničí,“ prohlásil čtyřiašedesátiletý profesor Technické univerzity v Lisabonu, který dříve pracoval na ministerstvu financí. Jeho kniha, podle níž je jediným východiskem návrat k původní měně, escudu, devalvace a obnovení konkurenceschopnosti exportu, vychází již ve čtvrtém vydání. Prodalo se jí víc než 7000 výtisků, což je na ekonomický traktát na malém portugalském trhu hodně.
Portugalsko do měnové unie vstoupilo v roce 1999 jako zakládající člen. Jeho setrvání u společné evropské měny podporuje většina místních politiků i voličů, stejně jako v dalších krizí postižených zemích typu Španělska, Irska či Řecka. Premiér Pedro Passos Coelho tvrdí, že odchod by byl pro desetimilionovou zemi katastrofou, a trvá na tom, že v případě neplnění tvrdých úsporných opatření, nařízených zvnějšku, bude z eurozóny jednoduše vyhozena. Podle rok starého průzkumu si ponechání eura přeje 72 % Portugalců.
Prodlužování recese, růst nezaměstnanosti a slabé vyhlídky na zlepšení ale začínají celospolečenský konsensus nahlodávat. Země udělala vše proto, aby získala 78 mld. eur na záchranu ekonomiky a bank. Rozpočtové škrty tvrdě zasáhly domácí poptávku, slabý či negativní růst v okolních zemích podkopává snahu o zvyšování exportu. Ekonomika by letos měla zaznamenat třetí rok recese v řadě. Navzdory očekávanému oživení, které se mělo už dostavit, státní pokladna zeje prázdnotou, jelikož firmy ani množící se zástupy nezaměstnaných příliš velké daně neodvádí. Letošní rozpočtový schodek by měl dosáhnout 6,4 % HDP.
„Jsme ve stádiu, kdy se ukazuje, že navzdory našim snahám se politika úspor míjí účinkem. Dalším krokem musí být uvědomění si, že euro pro nás prostě není vhodné,“ tvrdí Amaral. Myšlenka na krok do prázdna, který by mohl znamenat znehodnocení celoživotních úspor, nicméně ve většině lidí vyvolává značné obavy. Podle bývalého ministra financí Joao Salgueira je škodlivé o odchodu jen mluvit, jelikož by to mohlo poškodit pověst země u zahraničních investorů.
Na Amaralovu stranu se v poslední době postavily další významné osobnosti. Výzvu k opuštění eurozóny celému jižnímu křídlu EU nedávno vydal předseda portugalského ústavního soudu Luís António Nascimento, podle něhož se mezera mezi bohatými a chudými státy EU bude jinak jen zvětšovat.
Další směřování debaty bude záviset na vývoji ekonomiky. Vláda trvá na tom, že příští rok přijde dlouho očekávané oživení. Řada ekonomů o tom pochybuje. V případě pokračování recese bude nutné zavést další škrty, aby země mohla splnit schodkové cíle záchranného programu. „Pro politiky by mohlo začít být neúnosné stále jenom osekávat výdaje. Mohlo by se tak vytvořit ideální prostředí pro změnu názorů,“ domnívá se Antonio Costra Pinto z University of Lisbon.
(Zdroje: WSJ, Euractiv)