Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC) a další bojůvky v neklidné zemi přesedlaly z drog na zlato. Výnosy z nelegální těžby vzácného kovu jsou podle venkovské policie pětkrát vyšší než z pěstování a vývozu omamného bílého prášku.
Průměrná doba zrání kokových lístků je šest měsíců a k dalšímu zpracování je třeba značné know how. Důsledné vyhledávání a ničení kokových plantáží vládními vojsky, financovanými Spojenými státy, navíc v posledních letech způsobilo drogovým kartelům i levicovým povstalcům, kteří z obchodu s kokainem žijí, značné problémy. Povstalci si proto v souladu s trendy na světových trzích našli alternativní zdroj obživy: těžbu komodit.
V typickém nelegálním dolu v kolumbijské džungli se podle místních úřadů dají dobýt až dva kilogramy zlata týdně. Ty mají i po nedávných propadech cenu přes 80 tisíc USD (1,6 mil. Kč). Čtyřicet let trvající guerillová válka tak může pokračovat.
„Nelegální těžba v zemi vzrostla – jde o zlato, coltan (mobilní telefony), vápenec a další stavební materiály,“ tvrdí vedoucí venkovské divize policejního sboru Hector Paez. Hlavním zdrojem povstaleckých příjmů tak dnes v sestupném pořadí jsou: zlato, kokain, únosy.
Plantáže koky, tzv. „cocales“, se nejčastěji zakládají na lesních mýtinách. Při pečlivém ošetřování dávají již za 1,5 roku sklizeň prvních listů. Ve stáří tří let se trhají třikrát až čtyřikrát ročně, průměrná životnost plantáže je asi 20 let. Ze tří až čtyř kilogramů čerstvého listí lze vyrobit asi kilogram sušené drogy.
Zlato, jehož cena minulý týden poprvé od září 2010 spadla pod úroveň 1300 USD za unci, se stalo hlavním exportním artiklem Kolumbie po ropě a uhlí. Kilogram kokainu se v kolumbijských pralesích dá pořídit za 2500 USD, kilogram zlata lze prodat za sedmnáctinásobek. Vzácný kov lze navíc velmi snadno legalizovat. „Jakmile je zlato vytěženo a dopraveno pryž z dolu, je čisté,“ vysvětluje Paez.
FARC těží ve „vlastních" dolech a současně vybírá výpalné od ostatních nelegálních zlatokopů. Počíná si jako samozvaný správce. Vydává například ostatním povolení k těžbě a účtuje si za ně statisíce dolarů měsíčně. V dolech pracují vesničané, kteří utekli ze svých políček, na kterých již nemohou pěstovat koku.
Výsledkem je, že tažení kolumbijské vlády proti pěstování koky se opět obrací proti ní samé.
Vyděděnci z vesnic, kteří většinou neměli jinou možnost obživy než nelegální pěstování koky, nyní těží pro FARC a další povstalecké nebo kriminální organizace. Jen letos policie zavřela 336 černých dolů na zlato. Za celý loňský rok to bylo 330.
Nelegální těžba probíhá v řekách provincie Antioquía a pro získávání zlata z říčních sedimentů se používá prudce jedovatá rtuť. Podle údajů OSN patří tato provincie k nejznečištěnějším oblastem ve světě, pokud jde o kontaminaci tímto prvkem. Do půdy a vody se tu každý roka dostane na 67 tun rtuti.
Cesar Díaz, který předsedá kolumbijské důlní asociaci, tvrdí, že značná část kolumbijské produkce zlata pochází z načerno provozovaných dolů. „Dva velcí producenti, Mineros SA a Gran Colombia Gold, se na celkovém výstupu podílejí z 10-15 %. Tak co asi tvoří těch zbylých 85 %?“ ptá se rétoricky Díaz.
Loni bylo z Kolumbie vyvezeno 70 metrických tun zlata. Podle statistik OSN zároveň klesla sklizeň koky o 25 %.
(Zdroje: Bloomberg, čtk)