Spojené státy jsou jedinou vyspělou ekonomikou na světě, kde není uzákoněna povinnost poskytovat placenou dovolenou. V evropských zemích mají zaměstnanci právo minimálně na 20 dní placené dovolené za rok, v některých zemích je to dokonce 25 až 30 dní. V Austrálii a na Novém Zélandu musí zaměstnavatelé zajistit svým zaměstnancům minimálně 20 dní placené dovolené za rok, v Japonsku a v Kanadě je to jen 10 dní ročně. Rozdíl mezi Spojenými státy a dalšími vyspělými zeměmi se ještě zvětšuje v případě, kdy vezmeme do úvahy placené svátky. Ty se v USA téměř nevyskytují, ve zbytku vyspělého světa najdeme alespoň šest placených svátků za rok.
Zhruba jeden ze čtyř Američanů tak v důsledku toho, že není uzákoněna placená dovolená a svátky, takovou dovolenou nemá. Průměrný zaměstnanec v USA má asi jen 10 dní placené dovolené a 6 placených svátků ročně. S výjimkou Japonska je to ve všech ostatních vyspělých ekonomikách více. Rozdělení placených svátků a dovolených pak není mezi zaměstnanci rovnoměrné. Podle vládních průzkumů má placenou dovolenou jen polovina zaměstnanců s nízkými příjmy. U zaměstnanců s vyššími příjmy je to ale už 90 %. Tento rozdíl je ještě patrnější u malých firem. Tam poskytuje placenou dovolenou pouze 69 % z nich, u větších firem pak 86 %.
Počet dní placené dovolené (tmavě modře) a placených svátků (světle modře) v zemích OECD shrnuje graf. Celkově je počet dní placeného volna nejvyšší v Německu, Rakousku, Portugalsku a Španělsku. Nejmenší je počet těchto dní v Nizozemí, Švýcarsku, Kanadě, Japonsku a samozřejmě ve Spojených státech, kde je nulový.
V některých zemích se počet dní placené dovolené váže na věk zaměstnanců. Například čtyři evropské země poskytují více dovolené mladým. V Rakousku je to 5 dní navíc, v Německu 1 až 6 dní, v Itálii 10 dní a ve Švýcarsku jeden týden. V Norsku zase zaměstnavatelé nabízejí týden dovolené navíc zaměstnancům starším 60 let. V některých zemích je zase počet dnů povinné placené dovolené vázán na to, na jaké pozici se zaměstnanec ve firmě nachází. Největší váhu tomuto faktoru přikládají v Japonsku, kde po 18 měsících zaměstnání roste počet dnů dovolené o jeden den ročně až do dosažení počtu 20 dní.
(Zdroj: No-Vacation Nation Revisited, Rebecca Ray, Milla Sanes, John Schmitt)