Výměny politického vedení v Íránu po nedávných prezidentských volbách hodlá využít jeden z nejzkušenějších a nejdéle sloužících státníků na mezinárodní scéně – Vladimir Putin. Podle informací listu Kommersant má ruský prezident v plánu zanedlouho navštívit Teherán a krom jednání o kontroverzním jaderném programu, kvůli němuž se země dostala pod tlak tvrdých mezinárodních sankcí, se chce věnovat i bilaterálním tématům: stavbě nových reaktorů v elektrárně Búšer a dodávkám zbraní.
Putinova cesta – první po šesti letech – by se měla uskutečnit ve dnech 12.-13. srpna, což Kommersantu potvrdily zdroje z íránského ministerstva zahraničí i z Kremlu. Konečný program se prý ještě dojednává. Naposledy se ruský prezident v Teheránu objevil v říjnu 2007 na Kaspickém summitu, kde se střetl s íránským protějškem Mahmúdem Ahmadínežádem i s duchovním vůdcem Ajatolláhem Chameneím, který je od roku 1989 fakticky nejdůležitější postavou teokratického státu. Před Putinem byl z ruských vrcholných představitelů v Teheránu naposledy Stalin v roce 1943.
Putinova návštěva dodala rusko-íránským vztahům silný impulz a potvrdila slibně se vyvíjející spolupráci ve vojensko-technické oblasti. Íránci od ruských zbrojovek nakupovali zejména pokročilou techniku protivzdušné obrany a plánovala se i dodávka velmi účinného systému S-300, schopného na větší vzdálenost likvidovat balistické rakety i stíhačky. Plánovala se také stavba železničního spojení z Ruska přes Írán až do Indie.
Po nástupu Dmitrije Medveděva do prezidentské funkce a zvýšení napětí kolem jaderného programu však vztahy mezi Moskvou a Teheránem výrazně ochladly. Nový ruský prezident prodej systémů S-300 zastavil. Íránci poté za nedodržení smluvních závazků Rusy zažalovali u mezinárodní arbitráže a požadují tučné odškodné 4 mld. USD.
Jelikož inaugurace nového íránského prezident Hassana Roháního je plánována na 3. srpna, stane se Putin pravděpodobně prvním zahraničním lídrem, který navštíví Teherán po oficiální výměně v nejvyšších patrech íránské politiky.
Klíčovým tématem diskuzí by měl být íránský jaderný program a obavy z toho, že ho Teherán zneužívá k vývoji zbraní hromadného ničení. Na rozdíl od západních představitelů je Putin ochoten vůči Íráncům projevit značnou benevolenci. Navzdory objevům tajných výzkumných komplexů, ukrytých hluboko v horských masivech, ruský prezident nedávno prohlásil, že „Írán dodržuje pravidla v jaderné oblasti“ a že „neexistují důkazy, které by svědčily o opaku.“ Dodal, že sporné otázky přetrvávají, avšak k jejich vyřešení je třeba „trpělivost a dobrá vůle.“
Moskva počítá s tím, že nový íránský prezident by mohl při vyjednávání projevit větší flexibilitu než jeho předchůdce. „Je třeba využít tento moment,“ tvrdí ruský diplomatický zdroj. Návštěva Rusům umožní seznámit se s novým íránským vedením a odhadnout jeho ochotu k ústupkům. Problém ovšem představuje Chameneí, který má v klíčových otázkách rozhodující slovo – prezident neprezident. Rusové počítají s tím, že by mohli k diskuzím předložit dva roky starý plán, v jehož rámci by se Írán zavázal k větší transparentnosti – krok po kroku – výměnou postupné odbourávání sankcí. Ty nyní krom energetiky postihují řadu průmyslových odvětví. Z účtů zmražených v zahraničních bankách může Írán nakupovat pouze potraviny a léky.
I kdyby se Putinovi nepodařil průlom v jednom z nejožehavějších témat mezinárodních vztahů, bude mít na programu i důležité otázky bilaterálního charakteru. Prim bude hrát energetika. Íránci nedávno spustili svoji první jadernou elektrárnu v Búšeru, jejíž dostavbu po odchodu německého Siemensu v 70. letech minulého století od roku 1992 dostal na starosti ruský Atomstrojexport. V plánu je výstavba dalších reaktorů v Búšeru, přičemž odcházející prezident Ahmadínežád nedávno o Rusech mluvil prakticky jako o jediných kandidátech na tuto zakázku. Zdroje Kommersantu tvrdí, že politické rozhodnutí zatím v Moskvě přijato nebylo.
Rosatom prý z vidiny další spolupráce s Íránem příliš nadšený není. V současnosti se koncentruje na perspektivní zakázky ve Finsku a Česku, a navíc na Búšer, který musel dostavit bez jakékoli technické dokumentace, nemá ty nejlepší vzpomínky. Není divu: realizace rusko-německé jaderné mutace se táhla přes 15 let a pro státní korporaci byla značně ztrátová. V 90. letech, kdy Ruskem otřásala transformační krize, ale představovala povzbuzení pro místní jaderný průmysl. Moskva také pochybuje o tom, jestli má Teherán, jehož příjmy z vývozu ropy po přitvrzení sankcí značně klesly, na další reaktory vůbec dost peněz. Pokud však Putin rozhodne, stavět se bude – peníze nepeníze.
Rozhovory se jistě dotknou i vojensko-technické spolupráce. Místo S-300 ve verzi PMU1 Putin nabídne systémy Antěj-2500 určené pro pozemní vojska a disponující delším akčním radiem.
(Zdroje: Kommersant, WikiLeaks, Atominfo.ru)