Zhruba po měsíci mohu volně navázat na článek o vzájemném ovlivňování měnové politiky a finančních trhů. Předseda Fedu Ben Bernanke tehdy trhy dostal pod výrazný tlak potvrzením, že se nákupy aktiv v rámci QE začnou během letoška zmenšovat. Jestli výrazná reakce trhů nakonec povede ke změně záměrů Fedu, zatím není jasné. Minimálně však už vedla ke změně rétoriky, která je od té doby výrazně opatrnější, což je vidět hlavně na dalších Bernankeho vystoupeních. Z prohlášení jiných zástupců Fedu vyplynulo, že reakce trhů je celkem překvapila.
Podobný problém není jen americkou záležitostí. Také u Číny poslední dobou sledujeme změny rétoriky. Tamní ministr financí nedávno prohlásil, že věří v dosažitelnost 7procentního růstu ekonomiky a růst o 6,5 procenta by byl tolerovatelný. Navíc uvedl, že Čína letos nechystá žádný velký fiskální stimul. Později ale stejný ministr říkal, že není pochyb, že čínská ekonomika letos dosáhne 7,5procentního růstu. Navíc čínský premiér sdělil, že spodní limit pro ekonomickou expanzi je 7,5 procent a že růst pod 7 procent nebude tolerován. Následně přibývají i oznámená opatření na podporu ekonomiky.
Zmíněné příklady potvrzují jasný trend současné hospodářské politiky - prioritou je růst a odstranění jakýchkoli brzd, které by ho mohly ohrozit. Platí to jak pro fiskální, tak pro monetární politiku. Na úspory, které si dříve vynucovaly nervózní dluhopisové trhy, už není takový tlak. Inflace ve vyspělém světě stále není problém a centrální banky se tak rovněž snaží nastavit maximálně prorůstové podmínky. Změnu přístupu dobře dokládá i poslední schůzka G20, která vetkla hospodářský růst jako hlavní prioritu do svého komuniké.
Kromě toho chování tvůrců hospodářské politiky ukazuje na strach z toho, že pouhá změna rétoriky povede k příliš rychlému utažení měnových podmínek, respektive zhoršení sentimentu v ekonomice. V důsledku toho by mohl být zasažen růst ekonomiky, o jehož robustnosti evidentně stále panují značné pochyby.
Možnost ovlivňovat podmínky v ekonomice pouhými slovy je sice skvělý nástroj, jenže s ním lze i hodně zkazit. Pro centrální banky a částečně i vlády to znamená omezení zvláště v současné situaci, kdy je nálada na finančních trzích výrazně závislá na prorůstové politice. Známkou toho je někdy až panická reakce trhů na náznaky zpřísnění.
V důsledku sledujeme posun k ještě větší opatrnosti ve vyjádřeních, balení informace do pečlivě připravených frází, s notnou dávkou relativizujících poznámek, korekce vyjádření krátce po jejich vypuštění apod. Samozřejmě jde především o jakoukoli negativně laděnou informaci, která by mohla sentiment zhoršit. Do toho zapadá i šířící se praxe centrálních bank ujišťovat trhy, že úrokové sazby zůstanou velice dlouho nízké. Na druhou stranu to vypadá, že až bude načase podmínky opravdu utáhnout, půjde to celkem snadno - stačí říct.