Jak ukazuje současný vývoj v Egyptě a Tunisku, vytvoření životaschopné demokracie je těžký úkol. Proč se to někde daří a demokracie tam vedou k prosperitě, zatímco jinde vše končí kolapsem? Jedním z často zmiňovaných důvodů je takzvaný „sociální kapitál“. Tedy hustá síť vztahů, v jejichž rámci probíhá interakce občanů na principu rovný s rovným. Už když Alexis de Tocqueville navštívil v roce 1830 Ameriku, hovořil o tom, že „jen zřídka se objeví nějaká činnost, při které by se Američané nespojili ... tato nejdemokratičtější země na světě ... dosáhla umění ve společném dosažení toho, co lidé potřebují“. Sociální kapitál je spojován s řadou pozitivních jevů, včetně větší důvěry, vyšší ochoty darovat krev, větší míry participace na volbách či lepšího fungování finančních trhů.
Vedle výše uvedeného se ale množí názory, které poukazují na černou stránku sociálního kapitálu. Například Ku Klux Klan, drogoví dealeři a mafie se spoléhají na sociální kohezi. Zajímavý je v tomto ohledu i meziválečný vývoj v Evropě. V mnoha zemích byly po roce 1918 nahrazeny autoritářské režimy novými demokraciemi. Velká část z nich ale nepřežila. Velmi rozvinuté byly sociální vazby rovněž ve Výmarském Německu, i zde ale demokracie padla.
To nemusí nutně znamenat, že sociální kapitál podkopává politický systém – je možné, že pád demokracie by bez něj byl ještě rychlejší. Vývoj byl ale takový, že nacisté se spoléhali na tisíce dobře organizovaných „buněk“, které stály za úspěchem ve volbách. Už v roce 1928 měla Národně socialistická německá dělnická strana 100 000 členů a byla jednou z největších stran v zemi. V té době ale získala ve volbách pouze 2,6 % hlasů. Podle historických dat je patrné, že ve městech s vyšším sociálním kapitálem vstupovalo do této strany mnohem více lidí. Nacistický „virus“ se tak rozšiřoval mnohem rychleji v oblastech, kde probíhala intenzivní interakce mezi lidmi.
Úspěch nacistů ve volbách a jejich vstup do vlády byl dán jejich schopností penetrovat každou část německé společnosti a stát se masovým hnutím, které mohlo svrhnout předchozí demokratický systém. Klíčovou roli přitom hrála hustá sociální síť. Společná setkání při zpěvu či diskusích o rozmnožování králíků neuchránila Němce před extrémistickou stranou. Naopak umožnila rychlejší šíření jejích myšlenek, rozšíření jejích řad a vykopala hrob otevřené společnosti.
Uvedené je výtahem z „Bowling for Adolf: How social capital helped to destroy Germany’s first democracy“, autory jsou Hans-Joachim Voth, Nico Voigtländer a Shanker Satyanath.
(Zdroj: VOX)