Zesnulý venezuelský prezident Hugo Chávez, pravděpodobně nejznámější kritik amerického „imperialismu“, během 14 let u moci znárodnil, co se dalo. Krom ropných ložisek, z nichž se poté financovaly sociální programy, se do spárů státu dostala velká část stavebního, hutního či potravinářského průmyslu. Velkým latifundistům byla sebrána půda a následně přerozdělena, na základní potraviny byly uvaleny cenové stropy. Chávezova politika se ale ve výsledku ukázala být zlatým dolem právě pro „vykořisťující“ americké ekonomické zájmy.
Venezuela se během socialistického experimentu z exportéra rýže proměnila v čistého dovozce této základní komodity. V prvním pololetí letošního roku země ze Spojených států dovezla rýži za 94 mil. USD, což představuje 62% meziroční nárůst. Pro intenzivní zemědělství ideálně vybavená Venezuela je teď čtvrtým nejdůležitějším odbytištěm amerických rýžových farmářů.
A podobně je to s dalšími položkami. Za Chávezovy vlády ve Venezuele klesla výroba oceli, hliníku, cukru a mnoha dalších produktů, které nyní občas nejsou k dostání. Až donedávna byla země více méně soběstačná v produkci hovězího a kávy. Teď musí obojí dovážet.
Venezuelský import se od Chávezova nástupu zvýšil na čtyřnásobek a loni dosáhl 60 mld. USD. Spojené státy jsou přitom jedním z největších beneficientů dovozního boomu. V roce 2011 se jejich export do Venezuely meziročně zvýšil o 16 % a vyšplhal na 12 mld. USD. Brazilský export do Venezuely za deset let vzrostl šestinásobně a brazilští podnikatelé si mnou ruce nad tím, že jejich sousedé nepředstavují žádnou konkurenci. Z úpadku zemědělství a průmyslu v kdysi prosperující latinskoamerické zemi se může radovat americký hliníkárenský kolos , nadnárodní těžařský gigant Xstrata či brazilský developer Odebrecht. V květnu Caracas oznámil, že bude muset dovézt 50 milionů rolí toaletního papíru – od jednoho dodavatele: americké společnosti .
Zastánci venezuelské vlády poukazují na to, že Chávez svými projekty dotovaných potravin, levného bydlení a lékařské péče dosáhl úspěchy v boji s chudobou a hladem. Statistika to potvrzuje. Procento populace pod hranicí chudoby výrazně kleslo a nyní je třetí nejnižší v celé Latinské Americe. Toho bylo ale dosaženo na úkor všech ostatních, zejména co se trhu práce a výše mezd týče. Podle nedávné zprávy Světové banky 30 % lidí, kteří původně nespadali do kategorie chudých, v průběhu let 1992-2006 statusu chudých dosáhlo. Ve většině sousedních zemí se řady střední třídy mezitím rozšiřovaly.
Vysoký návyk na importy spolu se závislostí na vývozu ropy bude pro nové vedení země velkou výzvou. Schodek státního rozpočtu loni činil 12 % HDP, inflace v červenci vzrostla na 42,6 %. Pokud cena ropy klesne pod 100 USD za barel, bude vláda muset razantně omezit dovoz. To by mohlo zasáhnout i potraviny.
Venezuelští farmáři si stěžují, že kvůli importním omezením nemohou dovážet novou zemědělskou techniku ani náhradní díly pro staré stroje. Cenové kontroly a rostoucí náklady přiškrcují marže. Znárodněný zemědělský podnik není schopen dodat hnojiva či herbicidy včas a v požadovaném množství. Úroda zarůstá na špatně zoraných polích.
(Zdroje: WSJ, Reuters)