Zpřístupněním finanční soustavy nejchudším lidem světa lze uvolnit jejich ekonomický potenciál, zlepšit jejich životy a prospět širší ekonomice. Není tedy překvapením, že se finanční začleňování chudých lidí stalo významnou součástí veřejné politiky. Centrální banky a regulátoři z celého světa se stavějí do čela tohoto úsilí, když vedle tradičního mandátu udržovat měnovou a finanční stabilitu dávají prioritu také finančnímu začleňování.
Finanční začlenění znamená poskytnutí příležitosti 2,5 miliardám lidí na světě, kteří nejsou klienty žádné banky a nemají dostatečné finanční zaopatření, takže dosud nebyli účastníky formální finanční soustavy. Díky finančnímu začlenění se těmto lidem pomůže vybřednout z chudoby a zařadit se do hlavního ekonomického proudu. Větší finanční vstřícnost slibuje soudržnější společnost a vyváženější růst a rozvoj.
Navíc i finanční soustavy samotné mohou těžit z toho, když budou přístupnější a pokrokovější. Další spotřebitelé participující na formální finanční soustavě posílí národní ekonomiku a potažmo obohatí ekonomiku globální. Jak se rozvojové země posouvají směrem ke středněpříjmovému statusu, představuje finanční začleňování klíčovou složku trvalého pokroku.
V zemích s nízkou mírou finančního začlenění spotřebitelům nezbývá než se spoléhat na neregulované neformální služby. Tyto podřadnější náhražky často znamenají přemrštěné náklady pro vypůjčovatele – a financování, které je obvykle příliš krátkodobé na produktivní investiční činnost. Absence ochrany spotřebitele a regulačních i dohlížecích rámců navíc odhaluje slabiny neformálních činností, které mohou poškodit vypůjčovatele a ohrozit finanční stabilitu.
Zvýšení dostupnosti formálních finančních služeb pro ty, jimž byly dlouho upírány, vyžaduje zavedení vyváženého regulačního rámce. Tvrdá a paušální regulace, která je možná nezbytná na složitých a nevyzpytatelných finančních trzích, nemusí být ve venkovské komunitě vhodná – nebo může v horším případě dusit úsilí o podporu finančního začleňování.
Důležitým aspektem regulace je proporcionalita umožňující uvážlivá opatření, která nepřehánějí ani nepodceňují, ale jsou úměrná rizikům, jež je zapotřebí řešit. Není tedy divu, že nízká míra začlenění v rozvojových a rozvíjejících se zemích přiměla politiky k zavádění přiměřené regulace, která zajišťuje pružnost potřebnou k podněcování inovací při poskytování finančních služeb a současně zachovává finanční stabilitu.
Například Bangladéš přizpůsobil svou finanční regulaci institucím zajišťujícím mikrofinancování. To pomohlo urychlit růst trvale udržitelného mikrofinancování pro místní firmy vlastněné ženami. Keňský přístup k regulaci „zkoušej a uč se“ rozvinul potenciál poskytování finančních služeb přes mobilní telefony prostřednictvím systému M-PESA, který nabízí zákazníkům bezpečnou a pohodlnou alternativu k hotovosti.
Existuje mnoho dalších příkladů úspěšného zavedení přiměřené regulace, jehož výsledkem je větší finanční začlenění bez narušení finanční stability. V Malajsii vedla regulace zprostředkovatelského bankovnictví (která zabezpečuje zájmy spotřebitelů a současně podporuje obchodní modely finančních institucí) k expanzi bezpobočkového bankovnictví, jež dokáže proniknout i do dříve neobsloužených venkovských oblastí.
Podobně i mexický systém finančního přístupu založený na „pilířích“ – v jehož rámci odpovídají požadavky na založení bankovního účtu míře rizika, takže účty s nízkou hodnotou podléhají vyšším transakčním omezením – rozšířil přístup k základním účtům a současně zmírnil riziko praní špinavých peněz. A Pákistán s Indonésií zase stanovují kapitálové požadavky pro mikrofinanční instituce podle velikosti populace, kterou hodlají pokrývat, čímž těmto institucím umožňují vhodně obsluhovat odlišné tržní segmenty.
Politici v mnoha zemích v poslední době přemýšlejí o roli finančních normotvorných orgánů při podpoře finančního začleňování. Zejména se zaměřují na konkrétní problémy, které vyvstávají při aplikaci dozorových standardů v rozvojové zemi usilující o finanční stabilitu a začlenění.
Ačkoliv globální standardy údajně odrážejí principy proporcionality, neposkytují dostatečný návod pro národní regulátory, bankovní instituce a hodnotitele finančního sektoru, kteří se je snaží efektivně aplikovat v rozmanitých prostředích. Tato absence kontextové jednoznačnosti vede k přehnaně konzervativním výkladům regulace – a tím k vytváření nezamýšlených bariér finančního začleňování. Řešení této otázky bude vyžadovat zásah politiků s praktickými zkušenostmi s aplikací mezinárodních standardů, zejména v rozvíjejících se ekonomikách.
Současně platí, že v zájmu zajištění trvalého pokroku směrem k finančnímu začleňování musí při utváření budoucích standardů hrát významnější roli zástupci rozvojových a rozvíjejících se ekonomik. Aliance pro finanční začleňování (AFI), což je síť centrálních bankéřů a finančních politiků z více než 80 rozvojových zemí, již přispívá k efektivnější a úměrnější globální regulaci tím, že usnadňuje větší zapojení finančních normotvorných orgánů. Malajsijská centrální banka, která v září pořádá Globální politické fórum AFI, posune tento pokrok ještě o něco dál.
Tato snaha o spolupráci mezi rozvojovými zeměmi nakonec podpoří i jejich užší kooperaci s rozvinutými protějšky. To povede k lepším výsledkům pro globální finanční soustavu, globální reálnou ekonomiku a především pro lidi, kteří byli z obojího až příliš dlouho vyčleňováni.
Zeti Achtar Azízová je od roku 2000 guvernérkou Bank Negara Malaysia (malajsijské centrální banky).
Copyright: Project Syndicate, 2013.