Podle Světové zdravotnické organizace má dnes úmrtí jednoho z pěti Rusů spojitost s alkoholem. Celosvětově tento poměr dosahuje jen 6,2 %. Alkohol byl pevnou součástí ruské společnosti před revolucí, během existence Sovětského svazu i po přechodu na demokracii. Vláda se s problémem snaží opakovaně bojovat, výsledky jsou ale mizivé. Přispívá k tomu i to, že Kreml je značně závislý na příjmech spojených s prodejem alkoholu. K tomu přispěl už Ivan Hrozný, který prosazoval státem vlastněné taverny, které by pomáhaly jeho peněžence. Před Gorbačovem nevnímala vláda alkohol jako problém, ale považovala ho za vítaný zdroj příjmů. Ještě v roce 2010 ruský ministr financí Kudrin hlásal, že to nejlepší, co mohou Rusové pro ekonomiku udělat, je „víc kouřit, víc pít a platit tak víc daní“. I přechod k ortodoxnímu křesťanství, pro který se v roce 988 rozhodl princ Vladimír, byl částečně motivován tím, že umožňovalo konzumaci alkoholu.
Podle některých názorů je vysoká spotřeba alkoholu i způsobem, jak udržet pod kontrolou politické protesty. Disident Zhores Medveděv v roce 1996 tvrdil, že vodka je možná tím, co umožňuje redistribuci vládního majetku směrem k soukromým subjektům bez toho, aby to vyvolalo protesty a nespokojenost obyvatel. Vodka byla v Rusku vždy zdrojem peněz, ale možná je i tím, co drží vládu u moci. Nejintenzivnější boj vedl s alkoholem Gorbačov, ale i přes jeho snahy zůstal v ruské společnosti pevně zakořeněn. V roce 1992 byl zrušen státní monopol na jeho výrobu, což vedlo k prudkému růstu nabídky a produkce.
Zdanění alkoholu je dnes stále relativně nízké, nejlevnější druhy vodky stojí asi 30 rublů, tedy přibližně jeden dolar. Asi 30 – 60 % celkové výroby je načerno, velká část této výroby probíhá během „nočních směn“ v oficiálních palírnách. Putin nadměrnou konzumaci alkoholu kritizuje, Medveděv ho nazval „přírodní pohromou“. Mimo těchto proklamací ale mnoho učiněno nebylo. Žádná pevnější regulace výroby, žádný ucelený program boje s alkoholismem.
Počet úmrtí spojených s tímto neduhem se od roku 1990 ztrojnásobil. Léčba dnes spočívá na metodě vytvoření podvědomé averze k alkoholu. Celá struktura státem vlastněné sítě léčeben se ale od 70. let výrazněji nezměnila. Dostupné jsou i programy v rámci mezinárodní organizace Anonymní alkoholici (AA), Kreml ji však oficiálně neuznává a neposkytuje jí finance. Její pomoc je tak těžko dostupná. Církev je k AA také rezervovaná a tvoří vlastní programy léčby. Jeden bloger k tomu napsal: „Šel jsem do AA a nevěřil jsem svým uším. Nemají tam žádného Boha a tvrdí, že si od alkoholismu pomohou sami. Jsou na to hrdí. Já jsem šel zpět do kostela. Tam se léčí modlitbou a půstem.“
Zdroj: WSJ