Jednou z příčin vzniku bublin je to, že si mnozí investoři pletou riziko s nejistotou. Už ekonom Frank Knight poukazoval na fakt, že mezi oběma je sice jemný, ale podstatný rozdíl. Nejistoty se investoři obvykle bojí mnohem více, protože ji nelze měřit. Riziko měřit lze a ceny ho v sobě odrážejí. Pokud pak investoři zamění riziko za nejistotu, mohou se domnívat, že ho nelze měřit a tudíž ho mohou ignorovat. A přesně to se děje s uhlíkovou bublinou. Ta stále roste, protože investoři chybně považují uhlíkové riziko za nejistotu a tu pak neodrážejí ve svých rozhodnutích.
Mezi vědci panuje konsenzus, který říká, že pokud globální teplota vzroste o více než 2°C, dojde pravděpodobně k devastaci a nevratným škodám na naší planetě. Podle spolehlivých měření se zdá, že tuto hranici už při současných emisích CO2 překročíme brzy. Ve snaze se tomu vyhnout spočítala Mezinárodní energetická agentura IEA tzv. uhlíkový rozpočet, který počítá s tím, že do roku 2050 spálíme pouhou třetinu našich rezerv fosilních paliv. Jinak řečeno, minimálně dvě třetiny těchto rezerv nebudou monetizovány v případě, že chceme zůstat pod onou hranicí 2°C. Tyto rezervy tak ztratí svou hodnotu a to samé platí o aktivech, která jsou také spojena s intenzivními emisemi CO2.
Mnozí investoři se domnívají, že uhlíková aktiva nebudou touto ztrátou hodnoty ohrožena až do doby, dokud nebude nějakou globální dohodou prosazena smysluplná cena uhlíkových emisí. Podle našeho názoru jde ale o mylný dojem. Ke ztrátě hodnoty může dojít i na základě regulace, a to několika způsoby. Dojít k ní může i působením tržních sil. Obnovitelné energie jsou už nyní v řadě zemí konkurenceschopné a tato nákladová konkurenceschopnost by mohla vést k dalšímu posunu v alokaci kapitálu směrem od fosilních paliv. A je tu i sociálně politický proces, který by mohl vytvořit prostředí, ve kterém se fosilním palivům nebude dařit.
Investoři by nyní měli ve svých portfoliích v první řadě identifikovat uhlíková aktiva a alespoň odhadnout, jakému riziku v souvislosti s nimi čelí. Akcionáři by se vedení společností měli ptát na to, jaký objem fosilních paliv hodlají ve svých firmách pálit, zda mají přehled o tom, jaký je skutečný náklad využívání těchto paliv a jak závislost na nich ovlivňuje jejich dlouhodobé plány. Akcionáři by měli na vedení firem tlačit, aby směřovalo cash flow od technologií využívajících fosilní paliva k technologiím, které odpovídají konceptu nízkouhlíkové ekonomiky. Podobně by se měli chovat samotní investoři, a to zejména co se týče zajištění proti uhlíkovému riziku a zbavování se aktiv vázaných na fosilní paliva.
John F. Kennedy řekl, že pokud provedeme ihned nějaké kroky, nese to sebou náklady a rizika, ta jsou ale mnohem větší v případě, že jednat nebudeme. Posun k nízkouhlíkové budoucnosti bude pro globální ekonomiku znamenat revoluční změnu. Pro investory to představuje příležitost pro mimořádné zisky. Musí ale věnovat pozornost popsaným rizikům, která s časem rostou. Pasivita už zodpovědným chováním není.
Autorem je Al Gore.
(Zdroj: WSJ)