Světová ekonomika v posledních desetiletích zaznamenává úctyhodný růst. Stovky milionů lidí po celém světě však z toho mají menší a menší prospěch. Podíl faktoru práce (mezd) na národním důchodu ve vyspělých ekonomikách z organizace OECD klesá od 80. let minulého století: zatímco v 90. letech činil 66 % veškerých příjmů, o deset let později to bylo jen 62 %.
To by se podle řady teorií nemělo dít. Ekonomové sice v minulosti připouštěli určité výkyvy mezi jednotlivými faktory kvůli cyklickému vývoji, avšak v dlouhém období mají poměry zůstat fixní. Empirie tento předpoklad silně zpochybňuje.
Klesající podíl mezd na příjmech znamená, že přírůstky produktivity se automaticky nepromítají do všeobecného růstu platů. Místo toho stále větší část plodů hospodářského růstu sklízí vlastníci kapitálu. Dokonce i mezi zaměstnanci si ti nahoře vedou mnohem, mnohem lépe než zbytek. Podíl 1 % lidí na vrcholu mzdové pyramidy na celkových příjmech v posledních 20 letech roste, i když zaměstnanecký sektor jako takový svou pozici ztrácí. Ve Spojených státech je trend nejsilnější. Výplaty se na americkém HDP dnes podílí ze 44 %, což je nejméně v zaznamenané historii.
Američané ze zhoršování svého postavení viní levnou pracovní sílu v zahraničí – a mají do velké míry pravdu. Podle výzkumu Michaela Elsbyho, Barta Hobijna a Aysegul Sahinové, který se zaměřil na míru vystavení jednotlivých odvětví importům, zvýšenou konkurenci zahraničních dodavatelů doprovází větší pokles podílu mezd na celkových příjmech v daném odvětví. Autoři tomuto aspektu na všeobecném trendu přisuzují 85% váhu.
Z platové bídy ale v Americe i jinde nelze vinit pouze mezinárodní obchod. Zmenšováním své části příjmového koláče trpí i zaměstnanci v Číně či Mexiku. Podle OECD za to může hlavně technologický pokrok. Tchajwanský polovodičový gigant Foxconn, který v Číně zaměstnává 1,5 mil. lidí, hodlá v příštím roce do svých továren pořídit jeden milion nových robotů. Technika je čím dál víc sofistikovanější, výkonnější, a hlavně levnější. Studie Loukase Karabarbounise a Brenta Neimana z University of Chicago ukázala, že náklady na investiční zboží v porovnání se spotřebním v posledních 35 letech klesly o 25 %. Zaměstnavatelé jsou tak motivováni k tomu, aby nahrazovali lidskou práci počítačovými algoritmy, kde jen to jde. V průměru kvůli tomu podíl mezd na příjmech klesl o pět procentních bodů. V odvětvích, kde došlo k většímu zlevňování investičních statků, byl pokles podílu mezd ještě vyšší.
Automatizace a komputerizace nejvíc dolehly na pracovní místa střední třídy, jejíž podíl na celkové zaměstnanosti klesl v neprospěch míst s velmi nízkými a také vysokými nároky na kvalifikaci. Zatímco technologický pokrok se silně prosazoval v 80. a 90. letech minulého století, vliv mezinárodního obchodu podle všeho převážil v první dekádě nového století.
V Evropě ještě v 70. letech nad zaměstnanci držel ochrannou ruku stát prostřednictvím přísného pracovního zákonodárství. Ve Španělsku se tehdy podíl mezd na příjmech vyšplhal na 75 %, ve Francii dokonce na 80 %. Po vlně bolestivých liberalizačních reforem – motivovaných také trvale vysokou nezaměstnaností – ale privilegia a postavení zaměstnanců vzaly rychle za své.
(Zdroje: Buttonwood, Bloomberg)