V srpnu napsal antropolog a anarchista David Graeber článek pro Strike! nazvaný Bullshit Jobs. V něm se zabýval tím, proč stále tak dřeme, když jsme mnohem bohatší než v minulosti. Kde je zaslíbená utopie volného času? Graeber tvrdí, že náš ekonomický systém vytváří nesmyslnou práci jen proto, abychom něco dělali a nesvrhli vládnoucí třídu. Dalo se čekat, že jeho úvahy budou lehce vyvráceny těmi ekonomy, kteří jim vůbec věnovali pozornost. I tak na nich ale něco je. Pochybuji sice o tom, že naše práce je výsledkem ďábelského plánu vládnoucí třídy, která nás chce udržet v řetězech. Je ale jasné, že mnozí z nás už vůbec nerozumí tomu, jak naše práce vlastně vytváří hodnotu.
Základní ekonomická teorie uvádí, že odměna za naši práci odpovídá tomu, jakou hodnotu vytvoříme. Je to jednoduchá logika, která říká, že pokud našemu zaměstnavateli nevyděláme 50 000 dolarů, nemá důvod nám dávat mzdu v této výši. Složitější úvahy se zaměřují na to, zda by nám měl platit o trochu více či o trochu méně, princip ale zůstává stejný. Co když ovšem ani sám zaměstnavatel hodnotu nepřidává? Co když některé firmy či vlády pouze tahají hodnotu ze zbytku ekonomiky a samy nic nevytvářejí?
V dávnější minulosti lidé většinou na konci pracovního dne přesně věděli, co vytvořili. Platilo to, ať už pracovali na farmě, či v továrně. Bylo pak jednoduché určit jejich odpovídající odměnu. V moderní ekonomice ale existuje hodně nehmotných služeb a statků. Navíc můžeme pochybovat o tom, zda trhy, na kterých se obchodují, fungují efektivně. Jedním z příkladů může být finanční sektor. V USA představuje 8 % celé ekonomiky, v roce 1950 to byla 3 %. Dává nám dnes ale něco více než tehdy? Dokonce můžeme tvrdit, že banky opakovaně hodnotu ničí, což ukázala i poslední krize.
Problém je ale hlubšího rázu. Finanční teorie říká, že aktiva by vlastně neměla být moc často obchodována. Pokud mi někdo nabízí akcii za 100 dolarů, neznamená to, že si myslí, že tuto hodnotu nemá? Tedy že bych ji kupovat neměl? Lidé by tak měli být opatrní a obchody jen omezené. Denně se ale jen na New York Exchange zobchoduje asi deset miliard akcií. To vše dává práci mnoha lidem. Nemáme však ani ponětí o tom, jak to přidává hodnotu. Některé aktivity, jako třeba vysokofrekvenční obchodování, jsou pak určitě bez užitku. Jednou jsem se ptal jednoho investora z hedge fondu, jakou hodnotu vytváří. Pobaveně odpověděl: „Žádnou, naprosto nulovou. Ale platí mi za to spoustu peněz.“
Podívat se můžeme i na zdravotní péči. Ve Spojených státech na ni jdou obrovské sumy peněz, ale zdraví Američanů je ve srovnání s jinými zeměmi horší. Důvodů může být několik. Je tu velká regulace, více než polovina výdajů jde přes vládu (i když soukromý sektor zde může být ještě méně efektivní). A ekonomové jsou si vědomi i toho, že jde o informačně neefektivní trh, kde lidé jen těžko zjistí, za co si zaplatili. Podobné je to se vzděláváním. Poskytují například univerzity studentům skutečně to, co potřebují pro život? Finance, školství i zdravotnictví ke svému životu potřebujeme. Otázka ale je, zda vytvářejí hodnotu odpovídající tomu, kolik peněz do nich proudí. Některá pracovní místa jsou dnes pouze způsobem, jak peníze přerozdělit a maskovat to činností předstírající přidanou hodnotu.
Autorem je profesor ekonomie na Stony Brook University Noah Smith.
(Zdroj: Noahpinion)