Ekonomická, či investiční úvaha s vánoční atmosférou je dost těžkou kombinací. Ale přece jen bych chtěl tento příspěvek nějak odlišit a směřovat ho k uvolněné atmosféře svátků. „Second best“ volbou tedy bude humor, nebo pokus o něj. Podívejme se na několik vtipů o ekonomii, či ekonomech, včetně krátké úvahy nad tím, zda jim (nám) náhodou nekřivdí.
1. Tři ekonomové jdou na lov jelenů. Když jednoho spatří, první z nich okamžitě vystřelí, ale mine asi metr doleva. Ihned pálí druhý, ten ale mine o metr doprava. Třetí se rozběhne k jelenovi a křičí: „Máme ho, máme ho!“.
Tenhle si bere na paškál průměrování, které je známým problémem nejen v ekonomii. Vtip by se mohl vyprávět v podstatě všude, kde se pracuje s nějakou větší skupinou čísel, proměnných, apod. Je to vlastně variace na u nás asi známější: Pokud měl můj soused k obědu kuře a já neměl nic, měli jsme podle průměru oba půlku kuřete. Průměry mohou být někdy zavádějící, je tak dobré mít představu o tom, jak „kvalitní“ ten průměr je. Ekonomové jsou si toho (snad) většinou vědomi. Někteří z nich dokonce v duchu této výtky tvrdí, že vůbec nemá smysl uvažovat a bavit se o nějakých agregovaných veličinách (kde agregace v podstatě odpovídá průměru násobenému počtem veličin). Nešel bych ani do jednoho extrému – tedy ani do „máme ho“, ani do úplného odmítnutí průměrů, agregací, apod.
2. Fyzik, chemik a ekonom přistanou po ztroskotání výletní lodi na pustém ostrově. Nemají nic k jídlu, za chvíli ale moře na břeh vyplaví konzervu. Fyzik říká: „Praštíme s ní o skálu, to ji rozbije“. Chemik dodává: „Dobře, ale nejdříve rozdělejme oheň a plechovku ohřejme“. A svou troškou do mlýna přispívá ekonom: „Předpokládejme, že bychom měli otvírák ...“:
Ekonomie a zejména její makročást je abstraktní v tom smyslu, že si na předmět svých úvah většinou přímo nešáhne. Vytváří tak modely (což vlastně děláme běžně všichni). Model v měřítku 1:1 je nesmyslem, takže musí docházet v významným zjednodušením (a jsme zpět u čísla 1). Možná, že dobrého ekonoma dělá právě to, že ví, co je možno zjednodušit a kdy je možno říci „předpokládejme ...“.
3. Tři ekonomové a tři matematici jeli na výlet vlakem. Matematici si koupili tři lístky, ekonomové pouze jeden. Matematici se těšili na to, jak ekonomové zaplatí pokutu, ti se ale schovali na toaletu a když na její dveře klepal průvodčí, objevila se ruka s lístkem. Průvodčí ho označil a vše bylo v pořádku. Další den už se matematici poučili a koupili si jeden lístek. Ekonomové si ale nekoupili ani jeden. Po příchodu průvodčího do vagónu matematici spěchali na toaletu. Po zaklepání vystrčili ruku s lístkem. Zpět ho ale nedostali. Vzali ho totiž ekonomové a schovali se s ním na druhé toaletě.
Při „ekonomických“ hovorech s lidmi, jejichž živobytí nesouvisí s bankovnictvím, financemi, ekonomií, apod. někdy cítím jakýsi závan nedůvěry. Takový velmi slabý odvar přímé nenávisti, která je nyní patrná například vůči Wall Street (nutno podotknout, že si za to chlapci z WS mohou do značné míry sami). Pokud mohu zůstat u ekonomů, mohu ale tvrdit, že rovnice „rozumí penězům = bude mě chtít oškubat“ neplatí. Naopak. Rozumný ekonom si je vědom toho, že pokud má vůbec smysl se této vědě věnovat, je to kvůli tomu, aby se zlepšil život všech. S mála výjimkami dokonce můžeme být úplně konkrétní a říci, že ekonomie tu je od toho, aby byla práce pro co nejvíce lidí. Tento vtip je dobrý, ale realitě určitě neodpovídá.
4. „Přijatelná“ míra nezaměstnanosti je taková míra nezaměstnanosti, při které mají ekonomové pracující pro vládu ještě zaměstnání.
Nevím, zda to platí pro vládní, či stranické ekonomy. Ale mám vážné podezření, že to platí pro hodně lidí. Patrné je to i z toho, kolik jsme za poslední roky mohli číst povrchních odsudků jakékoliv stimulace, záchranných kroků, apod. Pochybuji, že byť jen jeden vznikl z pera někoho, kdo v tu dobu neměl práci. Ač se to nezdá, tento vtip vlastně úzce souvisí s tím předchozím.
5. Kolik je třeba konzervativních ekonomů na to, aby vyměnili žárovku?
Žádného, protože „kdyby se do toho nepletla vláda, žárovka by se vyměnila sama“!
Žádného, protože ... vidíte, už se objevuje světlo! Určitě už se objevuje světlo!
Žádného, všichni čekají na to, až neviditelná ruka napraví žárovkovou nerovnováhu.
Poslední krize dala představám o tom, jak mocná neviditelná ruka trhu je, vážnou ránu. Někdy je spíš ne-mocná. To ale nic nemění na tom, že tuto ruku často odsuzujeme za její nefunkčnost, přitom ji ale fungovat nenecháme. Konec konců můžeme tvrdit, že například pochybný systém odměn v bankách vedoucí přímo k hypotéční krizi byl příkladem toho, kdy jsme trh plně fungovat nenechali (tedy ne příkladem jeho selhání). Ta hranice je velmi těžko detekovatelná. Jsou ale situace, jako ona „žárovková nerovnováha“, kdy nám trh skutečně nepomůže. Namístě je tedy hledání křehké rovnováhy mezi neviditelnou rukou a viditelnou rukou regulátora, vlády, centrální banky, atd. Při tomto hledání je pak podle mne stále lepší vycházet z toho, že trh funguje a případně se propracovávat k opaku a nápravě.
6. A proč bůh vlastně stvořil ekonomy? Aby předpovědi počasí nevypadaly tak hloupě.
Zejména na trhu to známe dobře: Všichni chtějí nějakou předpověď (růst HDP, cílová cena akcie, výnosy vládních dluhopisů ...). Poptávka je pokud možno po jednom číslu, žádné velké řeči kolem. Pokud ale lze vůbec nějakou smysluplnou předpověď nabídnout, měla by mít formu scénářů (pokud se stane to, hodnota dané proměnné bude taková ...). Poptávka po předpovědích ale není ochotna se změnit, nabídka tedy předstírá, že dodává to, co je poptáváno. Výsledkem nemůže být nic jiného, než častá rozmrzelost na obou stranách. Podoba s meteorologií tu asi bude velká, nevím, kdo je na tom v tomto ohledu hůře. Jeden velký rozdíl tu ale je – cílem ekonomie a ekonomů může být a mělo by být něco jiného než predikce - jsme opět u vtipu číslo 3. a 4. Tu možnost meteorologové nemají – dobu poroučení větru dešti máme snad definitivně za sebou.
Hezké Vánoce.
JS
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.