Mikrofinance jsou v podstatě snahou poskytovat finanční služby lidem, které formální bankovní soustava neobslouží – nebo je obslouží nedostatečně. Jsou-li finanční služby odpovídající, dostupné a spravedlivě oceněné, mohou lidé spořit, hradit neočekávané výdaje a investovat do zdraví, bydlení a vzdělání svých rodin.
Mezinárodní finanční korporace odhaduje, že mikrofinance v posledních 15 letech dosáhly ke zhruba 130 milionům lidí na celém světě. Během této doby byly opěvovány za svůj potenciál podporovat finanční začleňování občanů a umožňovat jim, aby se vyhnuli chudobě. Také se však setkaly s ostrou kritikou, když někteří půjčovatelé čelili obviněním ze spekulantství.
Navzdory široce medializovaným nástrahám mikrofinancí nelze přehlížet jejich potenciál zlepšovat životy chudých lidí. Otázka nyní zní, jak zajistit, aby se mikrofinance staly oborem, který svět potřebuje. Za tímto účelem je nutné učinit tři důležité kroky.
Prvním krokem je lepší regulace. Mikrofinanční instituce (MFI) mají mnoho forem – banky hlavního proudu, banky se speciální licencí, nefinanční společnosti, finanční a leasingové společnosti, nevládní organizace, družstva a trusty – a řídí se mnoha různými podnikatelskými modely. Všichni tito zprostředkovatelé musí být uznáváni a regulováni podle potřeb ekonomik, ve kterých působí.
Nedostatečná regulace je nejškodlivější pro ty, kdo mikrofinanční služby potřebují nejvíce. Nikde to nebylo zjevnější než během krize mikrofinancí v indickém státě Ándhrapradéš – který je centrem aktivit MFI – v roce 2010, když deset let explozivního růstu živeného agresivními a bezohlednými úvěrovými praktikami dospělo do bodu zvratu.
Předluženost v kombinaci s donucovacími praktikami vymáhání vedla k řadě silně medializovaných sebevražd, což místní představitele podnítilo k zavedení nových restrikcí na MFI a odrazení vypůjčovatelů od splácení. A s propadem poměru splácených dluhů se zadrhly i mikroúvěry.
Aby se předešlo podobným výsledkům, musí vlády vytvářet takové regulace, které podpoří model trvalého finančního začleňování a umožní MFI nabízet dlouhodobou podporu vypůjčovatelům. Současně musí regulace odradit MFI od bezohledného chování vůči zranitelnému segmentu klientů. Navíc by regulace neměly být založeny na dřívějších zkušenostech, jako je tomu nyní, nýbrž na budoucích možnostech; jinými slovy musí být regulační rámec natolik flexibilní, aby se přizpůsobil novým inovacím.
Druhým krokem, který musí učinit samotný sektor mikrofinancí, je vytvoření účinných mechanismů pro hodnocení vlivu tohoto odvětví. Některým vládám a akademikům není v současné době po chuti, že MFI, které mají poskytovat veřejné dobro prosazováním finanční vstřícnosti, sledují vlastní zisk.
Skutečnost, že některé MFI nedokážou rozlišovat mezi přiměřeným ziskem a ziskuchtivostí, však ještě neznamená, že trvale udržitelné mikrofinance by neměly generovat výnosy přesahující náklady. Poskytování finančních služeb chudým klientům vyžaduje zaujetí. Bez zisků nebudou MFI schopny investovat do talentů a vývoje produktů, které jsou potřebné k tomu, aby dlouhodobě sloužily lidem.
Mnoho vlád již zavedlo úrokové stropy a maximální marže, aby omezily přemrštěné zisky MFI, přičemž však ignorují marže neorganizovaných alternativ na trhu, jako jsou zastavárny. Má-li existovat vyváženější pohled na sektor mikrofinancí oproti jiným typům poskytovatelů finančních služeb, je zapotřebí, aby MFI více měřily a vysvětlovaly svou společenskou a ekonomickou hodnotu.
Dobré je, že oborové organizace, investoři a vlády už zavedli metriku pro různé faktory, od cenotvorby po kodex chování. Výsledkem je sice poněkud nesourodá sada ukazatelů, které se musí standardizovat, ale přesto je toto úsilí povzbudivým signálem snahy oboru mikrofinancí zajistit si stálou roli v ekosystému finančních služeb.
Třetí krok se týká technologií. Mobilní konektivita přetváří globální finanční soustavu tím, že vůbec poprvé umožňuje přístup k finančním službám i odlehlým venkovským populacím. Systémy mobilních plateb, jako je M-Pesa, mění způsob, jakým lidé převádějí, inkasují a spoří peníze v mnoha rozvojových zemích, například v Keni, Pákistánu a na Filipínách.
Pro obor mikrofinancí představují takové systémy významnou příležitost, neboť umožňují vypůjčovatelům žádat, získávat a splácet úvěry přes mobilní telefony s využitím sítě místních agentů pro hotovostní vklady a výběry. Bez robustní regulace však MFI nemohou těchto výdobytků maximálně využívat.
V čele revoluce mobilních plateb navíc prozatím stojí především telefonní operátoři. Má-li tato technologie přinést opravdový užitek finančně vyloučeným lidem, musí hrát sektor finančních služeb mnohem aktivnější roli.
Samotné mikrofinance pochopitelně nevymýtí chudobu ani finanční vyčleňování, a to bez ohledu na to, jak dobře fungují. Aby měla činnost MFI vskutku transformační dopad, musí ji podpořit vládou vedené úsilí o zlepšení přístupu ke vzdělání, výcviku a zaměstnání.
Ačkoliv už mikrofinance pomohly bezpočtu lidí po celém světě, Světová banka odhaduje, že přibližně 2,5 miliardy dospělých osob stále postrádá přístup k finančním službám. Všechny zúčastněné strany – včetně vlád, regulátorů, bank a občanské společnosti – mají zodpovědnost zajistit, aby mikrofinance dál představovaly součást řešení.
Autorem je Prašant Thakker - globální obchodní ředitel pro mikrofinance ve (13,46 GBP, 2,05%) Bank.
© Project Syndicate