Začínáme dávat dlouhé sbohem kvantitativnímu uvolňování, které bylo jedním z největších experimentů v ekonomické historii. Z amerického trhu práce přicházela v posledních měsících silná data a Fed se tak rozhodl pro zvolnění v nákupech aktiv. Ke stabilizaci jeho rozvahy dojde v roce 2014, zmenšovat se bude ale až za několik let. QE je někým považováno za zachránce globální ekonomiky, jinými za irelevantní nástroj či dokonce drogu finančního systému a základ budoucí inflace. Ekonomové ale budou jeho efekty studovat ještě dlouhé roky.
Když před pěti lety došlo k pádu Lehman Brothers, centrální banky okamžitě zaplavily systém likviditou. Fed si byl vědom toho, že jeho neochota učinit stejný krok v letech 1931–1933 vyvolala obrovské problémy v bankovním sektoru a následný prudký pokles peněžní nabídky, který pravděpodobně vyvolal Velkou recesi. Pokud má bankovní systém zvýšit objem likvidních aktiv, může tak učinit pouze s pomocí centrální banky. Jinak dochází jen k tomu, že růst těchto likvidních aktiv vyvažuje růst krátkodobých závazků. Bernanke naštěstí chápal, že poptávka po likvidních aktivech vyžaduje růst báze a tím zabránil další Velké depresi. Z hlediska moderní monetární politiky šlo o významný úspěch.
Příběh kvantitativního uvolňování pokračoval v roce 2009 tím, co bylo nazýváno QE1. Podařilo se snížit rizikové spready a odstranit špatná aktiva z rozvah bank. I tento krok byl úspěšný, do systému se vrátila důvěra. Objevila se ale varování, že další poskytování likvidity by vyvolalo škody, včetně morálního hazardu a rychlého růstu inflace. K němu ovšem nedošlo, protože širší peněžní agregáty růst báze nenásledovaly. Došlo ke kolapsu peněžních multiplikátorů podobně jako v předchozích deseti letech v Japonsku. Nenastal ani růst inflačních očekávání.
V roce 2010 se objevil další problém. Vládní rozpočty se v důsledku recese prudce zvýšily, přidal se i efekt záměrného uvolnění politiky. Významné světové ekonomiky navíc začaly opět zpomalovat. Centrální banky se pokusily o snížení dlouhodobých sazeb, protože ty krátkodobé už byly u nuly. Fed rozjel QE2 s tím, že by měl zafungovat efekt portfolia a investoři by se měli více orientovat na riziková aktiva a tím snížit rizikové prémie.
Tento krok už kritizovala řada ekonomů. Podle některých byl plánovaný krok neúčinný, jiní tvrdili, že povede k fiskální dominanci a inflační krizi, nebo ke vzniku bublin. Ukázalo se, že většina těchto varování byla opět lichá. Přišla Operace Twist a poté QE3 spojené se závazkem pokračovat v nákupech až do doby, kdy se významně zlepší situace na trhu práce. Bernanke byl rozhodnut posunout ekonomiku k oživení v době, kdy probíhalo fiskální utahování. Tyto programy měly významný vliv na ceny aktiv, sentiment se odvíjel od každého detailu jednotlivých prohlášení Fedu.
Dnes víme, že růst cen aktiv pomohl udržet poptávku v době, kdy toho bylo nejvíce třeba. Stejně tak víme, že průvodním jevem byla velká redistribuce bohatství, která nebyla zamýšlena a stále budí kontroverzi. Někteří v této souvislosti hovoří o finanční represi, kdy dlužníci získávají na úkor věřitelů. K tomu se přidávají možné bubliny na některých trzích, včetně trhu s korporátními dluhopisy a rozvíjejících se trhů.
Fed nyní vyhlásil vítězství, protože se domnívá, že došlo k významnému a udržitelnému zlepšení na americkém trhu práce. Bez QE by k tomu došlo jen těžko, jeho pozitivní efekt ale nyní slábne. Velký počet členů FOMC se domnívá, že honba za výnosy na americkém trhu s korporátními dluhopisy už zašla příliš daleko. Když se v létě začalo hovořit o zmírnění tempa nákupů dluhopisů, na trhy to mělo silný dopad. Zejména problémy na rozvíjejících se trzích byly silným varováním, že exit nebude bezbolestný. Na druhou stranu poslední vývoj ukazuje, že snižování tempa nákupů už může být v cenách odraženo. Někteří investoři se dokonce domnívají, že jeho vliv bude minimální a býčí trh ukončí až zvyšování sazeb.
Konečný verdikt ohledně QE ještě neznáme. V prvních fázích bylo nenahraditelné, poté efektivní a nakonec se začaly objevovat některé negativní dopady, zatímco přínosy se zmenšovaly. Fed nehodlá svou rozvahu snižovat ještě po několik let, Mark Carney z BoE před nedávnem řekl, že jeho centrální banka bude možná už permanentně fungovat s větší rozvahou než před krizí. Na veřejnosti centrální bankéři stále tvrdí, že exit půjde lehce. Po technické stránce je to možná pravda, politická stránka věci ale může být jiná. Ukáže se to ve chvíli, kdy bude muset dojít ke krokům, jako je prodej vládních dluhopisů. Fiskální dominance ještě může svou nevzhlednou hlavu pozvednout.
(Zdroj: Blog Gavyna Daviese)