Hlavní ekonom banky Natixis Patrick Artus varuje investory před tím, aby se spoléhali na takzvanou Draghiho put opci. Ta by měla představovat obdobu takzvané Greenspanovy put opce, jejímž základem byla víra, že riziko ztrát je na americkém akciovém trhu omezené kvůli tomu, že Fed by většímu poklesu trhu zabránil ve snaze uchránit ekonomiku před negativním šokem. Nyní podle Artuse zase existuje víra v to, že pokud v eurozóně zesílí negativní tlaky na finančních trzích, ECB bude okamžitě intervenovat a zabrání větším ztrátám. ECB tak poskytuje „bezplatné zajištění“ proti růstu výnosů dluhopisů na trzích periferie. Nákup těchto dluhopisů by se v takovém případě stal velmi ziskovým a v podstatě bezrizikovým obchodem.
Ekonom ale tvrdí, že ECB by v popsaném případě neintervenovala. Zavázala se sice k tomu, že udělá vše pro to, aby nedošlo k rozpadu eurozóny. Zároveň se ale chce za každou cenu vyhnout vzniku morálního hazardu. Jinak řečeno, nechce dopustit, aby investoři věřili, že jsou politikou ECB zaštítěni proti ztrátám na dluhopisových trzích periferie. Co by se tedy stalo v případě, že by se podmínky na trzích opět zhoršily? Podle Artuse je nejpravděpodobnější, že ECB by intervenovala tehdy, když by musela zabránit „katastrofickému“ růstu výnosů obligací. Nejdříve by ale nechala tyto výnosy po nějakou dobu růst, aby „vytrestala“ investory, kteří dluhopisy nakoupili. Tím by jim jasně dokázala, že žádné bezplatné zajištění v tomto případě neexistuje. Draghiho opce tedy přesně řečeno existuje, ale namísto toho, aby už nyní byla „v penězích“, nachází se „mimo peníze“.
Artus také tvrdí, že eurozóna v současnosti čelí vážnému problému, protože v ní nefunguje žádný z monetárních přenosových mechanismů. Mezi ty hlavní patří finanční mechanismus, kdy centrální banka působí na nabídku úvěrů v ekonomice. Dalším mechanismem je působení cen aktiv a efektu bohatství. A nakonec je tu vliv měnového kurzu. První mechanismus podle ekonoma dnes není funkční v žádné ze zemí OECD, ceny aktiv a efekt bohatství fungují ve Spojených státech, Velké Británii a Japonsku. Poslední mechanismus je nyní funkční pouze v Japonsku. V eurozóně tak nelze nalézt žádný způsob, jak přenést působení monetární politiky na reálnou ekonomiku. Částečně je to dáno tím, jakou politiku ECB volí, částečně strukturální charakteristikou ekonomiky eurozóny, tvrdí Artus.
(Zdroj: Natixis)