Někdo vnímá bitcoin jako digitální alternativu ke zlatému standardu, jiní ho vidí jako internetový zázrak, prostředek směny sloužící k ilegálním transakcím či další tulipánovou bublinu. Pokud začneme u toho, že tvůrcem této měny je záhadný jedinec s pseudonymem Satoshi Nakamoto, je to asi dost na to, aby rozumní investoři dali od bitcoinu ruce pryč. I já sám jsem proto bitcoin doposud povětšinou ignoroval. John Authers a Tim Harford však tvrdí, že je načase změnit přístup a této měně se věnovat. Navíc o problematiku začínají jevit velký zájem banky i regulátoři.
Chicago Fed uvedl, že bitcoin reprezentuje „pozoruhodný úspěch jak z hlediska koncepce, tak z pohledu technického“ a měnu by mohly užívat jak finanční instituce, tak samotné vládní instituce. I konzervativní ECB tvrdí, že nějaká virtuální měna může začít ve svém významu rychle růst, i když to nemusí být zrovna bitcoin. Spekulaci s bitcoinem se snaží potlačit řada zemí, včetně Německa, Francie, Číny a Indie. Měli bychom se tedy začít obávat toho, jaké dopady mohou virtuální měny nést?
Následující graf ukazuje plánovaný vývoj nabídky bitcoinů:
Fungování bitcoinu si můžeme připodobnit následovně: Lidem poskytuje něco jako malé peněženky, ve kterých mohou uchovávat svoje úspory. Těžbu této měny zajišťují „těžaři“, kteří na svých počítačích řeší algoritmické úlohy. Za jejich vyřešení dostanou nové bitcoiny. Jejich konečný počet je předem dán a ukazuje ho výše uvedený graf. Zbytek světa získává bitcoiny na burzách, prvotní prodeje přicházejí od těžařů. Bitcoiny je pak možné levně převádět a tyto peníze by se tak mohly stát prostředkem směny. Je tu určité riziko digitálních krádeží, ale přínosy spojené s tím, že lze provádět transakce přes mobilní telefon, jsou vysoké. Konečný úspěch bychom měli nyní hodnotit jako u každého jiného projektu. Konkurenčních projektů bude mnoho a uspět může pravděpodobně jen minimum či dokonce pouze jeden. Pokud vše skončí lepším prostředkem směny, ekonomika získá. Ztratí naopak méně efektivní alternativy, jako jsou banky či Paypal. Důsledky by ale šly daleko za tento rámec, protože celý systém by podkopal monopol vlád při tvorbě peněz. Proto je tak atraktivní pro libertariány a hayekovce.
První z těžařů se těší ziskům ze „seigniorage“, protože s velmi nízkými mezními náklady vytvořili hodnotné aktivum. Současná hodnota vytvořených bitcoinů dosahuje asi 10 miliard dolarů a drží ji v rukou jen pár lidí. V kontextu globální ekonomiky je to ale irelevantní hodnota. Ve světě například koluje asi 1,2 bilionu dolarů. Není přitom moc jasné, proč bychom měli vnímat takovou koncentraci zisků z bitcoinu do rukou několika technologických géniů či obchodníků jako pozitivní věc. Pokud pak virtuální měna nahradí měny existující, plynuly by k nim další obrovské zisky ze seigniorage na úkor celé společnosti. Vlády takový vývoj určitě vítat nebudou. Regulátory zase zneklidňuje to, že by lidé skočili na bublinu u aktiva, které nemá žádnou podkladovou hodnotu.
Milton Friedman před několika desetiletími tvrdil, že pokud by byl umožněn vznik peněz vydávaných soukromým sektorem, konkurence mezi nimi by způsobila pokles jejich hodnoty až na mezní náklad jejich tvorby. A ta se u papírových peněz stále pohybuje kolem nuly. Tyler Cowen a Brad DeLong tvrdí, že to samé se může stát bitcoinu. Jeho zastánci ale poukazují na to, že má výhodu prvního na trhu a tudíž je schopen odolávat konkurenci. Další vývoj je každopádně velmi těžké odhadnout.
Je poměrně jednoduché představit si, že bitcoin úplně nahradí některé nefunkční měny podobně, jako to například udělal dolar v Zimbabwe. V extrémním případě by k tomu došlo všude. Dostali bychom se tak do světa, který je noční můrou Paula Krugmana. Tedy do světa virtuálního zlatého standardu, který je naopak snem libertariánů. Flexibilní monetární politika by pak přestala existovat. Jde ale o dost odvážnou úvahu, současná rovnováha daná používáním eura a dolaru je velmi stabilní. Pokud nepřijdou extrémní jevy typu hyperinflace či politických převratů, bude velmi těžké ji změnit. Realističtější je už to, že by za pomoci virtuální měny probíhala řada transakcí, ceny a mzdy by ale byly stále denominovány v domácí měně. Pro centrální banky by to bylo velmi nepříjemné, jejich vliv by ale neklesl k nule. I zde je však předpokladem stabilní kurz bitcoinu k dolaru a euru. Této stabilitě je nyní stále velmi vzdálen. Ve světě internetu jsme se ale naučili, že platí: „Nikdy neříkej nikdy“.
(Zdroj: Blog Gavyna Daviese)