WSJ: Evropa vytvořila „obnovitelného“ Frankensteina a neví, co s ním

Německá kancléřka Angela Merkelová v roce 2007 říkala, že se lze vyhnout tomu, „co může být pro lidstvo katastrofou“. Reagovala tak na rozhodnutí EU snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o 20 % a o 20 % zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na celkovém energetickém mixu. Tato rozhodnutí možná nemají žádný rozhodující význam pro globální klima, pro EU jsou ale skutečnou pohromou. Evropa vytvořila monstrum a neví, jak tohoto „obnovitelného“ Frankensteina nyní zkrotit.

Evropská komise minulý týden konstatovala, že Spojené státy od roku 2005 snížily emise CO2 o více než 12 %. Je to jen o trochu méně, než představuje pokles emisí v Evropě, který dosáhl asi 14 %. V USA hrál hlavní roli plyn z alternativních ložisek. V Evropě ale rostoucí ceny energií a zvyšující se cenový diferenciál mezi zdejšími cenami a cenami energií v USA vyvolávají stále více obav na straně domácností i firem. Mezi lety 2008 a 2012 vzrostla průměrná cena elektrické energie pro průmyslové zákazníky v Evropě o 16,7 %, americké firmy ale platí o 2,3 % méně. Nyní se tak ceny v USA nacházejí o 45 % níže. Evropská komise přitom očekává, že mezi lety 2011 a 2030 vzrostou reálné evropské ceny elektrické energie o 31 %. Spojené státy naopak míří do období levných energií.

EU tak nyní čelí velkému problému. Snaží se udržet směr, ale její zápal je mnohem menší a snaží se zbavit těch nejožehavějších politik. Týká se to například podpory biomasy. Největší problém ale tkví v jejích cílech pro rok 2020. Na konci roku 2012 bylo v Evropě asi 44 % světových kapacit obnovitelných zdrojů energie. Příliš vysoká podpora těmto zdrojům vede nyní k tomu, že dodávka energií značně závisí na počasí.

Variabilní náklady jsou u větrných a solárních elektráren v podstatě nulové. Dotování jejich fixních nákladů ale zvyšuje rizika a snižuje návratnost konvenčních zdrojů. Ty jsou ovšem potřeba na to, aby sloužily jako záloha pro alternativní zdroje. John Constable z Renewable Energy Foundation přitom tvrdí, že dotace větrných elektráren jsou nyní tak vysoko, že jejich majitelé vydělávají i v letech s nízkým větrným prouděním. Konvenční elektrárny musí své fixní náklady pokrývat prodejem elektřiny, když ale fouká vítr, není po jejich výstupu poptávka. Patrné je to hlavně u plynových elektráren. Ty nyní například ve Velké Británii pokrývají 29 % výroby elektrické energie, zatímco před čtyřmi lety to bylo 50 %.

Evropská komise s žádným řešením nepřichází. Navrhuje pouze, aby cíle stanovené pro období po roce 2020 nebyly pro jednotlivé země unie závazné. Zároveň doporučuje „přístupy, které jsou více tržní“. Pro zbytek světa představuje vývoj v Evropě významné poučení. Co se týče jednostranných snah o snížení emisí a podporu obnovitelných zdrojů, není dobré být v čele závodu. Vítěz totiž prohrává. A prohrává skutečně hodně.

(Zdroj: WSJ)