Globální ekonomika bude letos pravděpodobně růst stabilním tempem, hlavní příčinou bude i nadále zvětšování rozvah významných centrálních bank. Rostoucí ceny aktiv v kombinaci s klesající nejistotou u fiskální politiky podpoří globální poptávku a zvýší stabilitu oživení. Ve Spojených státech čekáme růst ve výši 2,5 – 3 %, růst bude pravděpodobně stále více tažen korporátním sektorem. Projeví se rostoucí optimismus spotřebitelů, postupný růst počtu pracovních míst a uvolnění úvěrových podmínek. V důsledku tohoto vývoje bude dál klesat míra úspor domácností a naopak růst jejich spotřeba. Firmy sedí na rekordní zásobě hotovosti a mohly by letos poprvé během tohoto cyklu zvýšit tempo růstu kapitálových výdajů. Pomoci tomuto vývoji by mělo i to, že tržní hodnoty společností leží vysoko nad jejich hodnotami účetními. Veřejný sektor prošel v minulých třech letech složitým obdobím snižování výdajů, nyní už by ale neměl představovat brzdu dalšímu růstu.
V eurozóně očekáváme v základním scénáři růst ve výši 1 – 1,5 %. Pozitivně zde bude působit zmírnění negativního vlivu fiskálního utahování na periferii měnové unie a zlepšující se úvěrové podmínky. Zvyšující se globální důvěra v účinnost politiky ECB by se měla projevit přílivem likvidity do eurozóny. Valuace evropských aktiv by tak měla v letošním roce nadále růst. To by se mělo obratem projevit na reálné ekonomice, spotřebitelských výdajích a firemních investicích. Několik menších evropských ekonomik znatelně pokročilo směrem ke zvýšení konkurenceschopnosti. Zejména Francie a Itálie tak ale ještě neučinily. Silné euro navíc negativně ovlivňuje konkurenceschopnost eurozóny ve srovnání se Spojenými státy i Japonskem.
Japonská ekonomika letos pravděpodobně poroste o 0,5 – 1 %, v minulém roce přitom dosáhla vysokého růstu ve výši 3 %. Podle našeho názoru bude Japonsko jedinou vyspělou zemí, která bude v tomto roce zpomalovat. Je to odrazem snížení předchozí intenzivní fiskální stimulace. I tempo růstu ve výši 0,5 – 1 % ale znamená, že se japonská ekonomika bude pohybovat blízko svému potenciálu. Co se týče hlavních rizik, na jednu stranu je možné, že fiskální politika nakonec nebude na růst dopadat tak negativně, jak předpokládáme. Na druhou stranu se nedá vyloučit, že oslabení jenu a zlepšení poptávky po exportech nebude vyváženo růstem (ne poklesem) poptávky po dovozech. Příčinou by byla nízká cenová elasticita dovozů energií.
V Číně letos pravděpodobně uvidíme další zpomalování tempa růstu, náš výhled počítá se širším rozmezím od 6,5 – 7,5% tempa růstu. Ani horší scénář by neznamenal vážnější problémy, i přesto však Čína představuje stále větší riziko pro celou globální ekonomiku v následujících letech. Tempo strukturálních reforem se zdá být příliš pomalé, stabilitu ekonomiky ohrožuje prudké tempo růstu úvěrů ve stínovém bankovním sektoru. Pevně věříme, že země má zdroje na to, aby se vypořádala s problematickými úvěry. Už si ale tolik nejsme jisti tím, že čínská ekonomika je dost odolná na to, aby byla nadále schopná generovat růst ve výši 7 %. V následujících letech už Čína nebude tak rychle rostoucí ekonomikou, jak jsme byli zvyklí. Extrémnější rizika se pak týkají zejména dluhové dynamiky a politické reakce na ni. Pokud dojde k růstu defaultů, bude se jednat o dobré znamení, že odolnost čínské ekonomiky roste. Pokud bude vláda naopak problém ignorovat, pouze to sníží potenciální růst.
Ekonomické projekce společnosti Pimco pro rok 2014 shrnuje následující tabulka. V prvních dvou sloupcích vidíme růst reálného produktu (v roce 2013 a očekávaný pro rok 2014). Další dva sloupce podobně popisují vývoj inflace, BRIM značí Brazílii, Rusko, Indii a Mexiko:
(Zdroj: Pimco)