Aktualizováno Nezaměstnanost se v eurozóně drží na 12 %, mezi mladými dokonce na 24 %. Pokračují dezinflační tlaky, úvěry soukromému sektoru klesají, na periferii se zdá, že se rozjíždí deflace. Euro se nachází na několikaletých maximech, což negativně doléhá na exporty. Pokračuje další utahování monetárních podmínek, protože v systému centrálních bank eurozóny dochází k poklesu výše rozvah na úrovně, které byly běžné před rozjetím programu LTRO. V podobné situaci by většina centrálních bankéřů činila razantní kroky. Nabízí se například to, že ECB by mohla ukončit sterilizaci cenných papírů, které už v systému jsou. ECB však váhá. Důvody jsou následující:
Někdo s tím asi nebude souhlasit, ale ECB je notoricky nerozhodná. Rozdělují ji totiž zájmy jednotlivých členských zemí eurozóny. Mnozí zapomínají na to, že jde o relativně mladou instituci a šok poslední krize ji tak trochu paralyzoval. K rozhodnému kroku se tak většinou neodhodlá bez toho, aby ji do něj natlačily trhy. ECB je také nyní hlavně zaměřena na novou regulaci bankovního systému. Ta dříve nebyla v její kompetenci a nyní odvádí část pozornosti tímto směrem. ECB pak nemá dvojí mandát jako Fed a zaměřuje se pouze na cenovou stabilitu. Obrovská nezaměstnanost tak podle ní leží mimo její pravomoci. Z technického hlediska to je pravda, ale řada centrálních bankéřů by tuto interpretaci celé věci vnímala jako krátkozrakou.
Jestřábi v ECB vnímají dezinflační tlaky jako přechodné. Například prezident Bundesbanky Jens Weidmann poukazuje na to, že pokles inflace byl do značné míry odrazem poklesu cen energií. Monetární politika by podle něho měla na podobné jevy reagovat až v případě, že se objeví druhotná dezinflační vlna. „Nyní se eurozóna nenachází ve spirále poklesu cen, kterou běžně považujeme za deflaci.“ ECB se také hodně zaměřuje na to, že dochází ke zlepšení sentimentu. Stejně tak se zdá, že na její kroky má velký vliv zlepšování situace v korporátním sektoru.
ECB vedle výše uvedeného sází i na to, že na periferii dochází k poklesu výnosů vládních dluhopisů. To by podle jejího názoru mělo vytvořit přirozenou stimulaci celé ekonomice eurozóny. Je pravdou, že trhy vnímají nižší pravděpodobnost defaultu, a to vyvolává pokles výnosů vládních dluhopisů zadlužených zemí. V poslední době jsou ale hlavním důvodem tohoto pohybu sázky na dezinflační tlaky a na to, že ECB bude nakonec reagovat uvolněním politiky. Pokud se tak nestane, výnosy opět porostou. A nutno dodat, že nižší výnosy vládních dluhopisů nejsou žádnou garancí stimulace soukromého sektoru. Nakonec se možná ukáže, že ECB měla pravdu a ekonomika eurozóny se zahojí sama od sebe. Tento přístup ale měli i v Japonsku a deflace tak zapustila hluboké kořeny. Chce to ECB riskovat?
(Zdroj: Sober Look.com)