Od chvíle, kdy v platnost vstoupila dohoda o obchodní spolupráci (známé jako NAFTA) mezi Kanadou, USA a Mexikem, začala posledně jmenovaná země stoupat do popředí globálního ekonomického zájmu. Stala se klíčovým hráčem ve zpracovatelském průmyslu a oblíbenou destinací investičních toků z celého světa. Přesto se její hospodářský růst za 20 letou periodu od platnosti NAFTA ani jednou nedokázal vyškrábat nad úroveň 4 %. Naopak od finanční krize z roku 2008 dosahuje v průměru zhruba 1 %.
Kořenem potíží je chronický problém produktivity, který vyplývá z netypické dvourychlostní povahy mexického hospodářství. V čele růstu stojí moderní Mexiko hnané globálně konkurenceschopnými společnostmi, naopak zpět jej táhne Mexiko okolo tradičních malých firem, které ekonomickému růstu nejen nepřispívají, ale spíše škodí.
„Obě země“ se pak pohybují v opačném směru jedné k druhé. Moderní část skrze největší společnosti zvyšuje produktivity obdivuhodnými 5,8 % ročně, zatímco produktivita tradičních malých firem klesá o 6,5 %. Životní úroveň poté stagnuje s tím, jak většina pracovní síly směřuje do nevýkonných mexických společností, a tedy vstříc neproduktivní práci s malou přidanou hodnotou. Graf níže shrnuje vývoj produktivity v mexických společnostech dle velikosti a jejich podíl na celkové zaměstnanosti.
Právě tato skutečnost vysvětluje pomalé růstové tempo hospodářství. Od roku 1981 roste Mexiko průměrným tempem 2,3 % a její HDP na hlavu kleslo na úroveň zemí, které překonalo v minulých letech. Stojí také za důvodem, proč Mexiko může letošní rok zakončit růstem 2 % namísto 3,5 % cíle stanoveného odhady Bank of Mexico.
Ve většině vyspělých ekonomik je běžné, že menší podniky operují s nižší produktivitou. Proč je to tedy takový problém právě v Mexiku?
Na vině je abnormálně rozrostlá síť malých podniků v celé ekonomice. Například více než 90 % bankovního průmyslu tvoří malé lokální obchody – tedy jistá forma stínového bankovnictví. Jejich produktivita i celková nabídka je značně slabší, než je tomu u tradičních finančních domů. V automobilovém průmyslu má 80 % společností méně než 10 zaměstnanců. Jejich produktivita je 10 krát nižší než je tomu u sedmi mexických výrobců vozů, kteří fungují na globálním trhu. Proto je celková produktivita v automobilovém sektoru ve srovnání s USA jen 21 %. Nižší produktivita pak znamená ekonomické zaostávání.
Dle odhadů McKinsey Global Institute může Mexiko v případě, že zvýší produktivitu tradičních malých společností a přesune pracovníky do moderních korporací dosáhnout skrze zvýšení produktivity růstového tempa hospodářství 3,5 %. Bude však muset přijmout množství nesnadných rozhodnutí.
Jejich součástí je odstranění podnikatelských omezení, které zabraňují malým společnostem v expanzi a zlepšování produktivity. Dále navýšení investic do energetického průmyslu ve snaze zredukovat náklady energií. Nezbytně se pak jeví zkvalitnění infrastruktury a rekvalifikace pracovní síly.
(Zdroje: McKinsey Global Institute)