Více než třetina světové populace žije v pouhých třech zemích: Číně, Indii a Indonésii. Všechny tři tyto země procházejí významným politickým přerodem – buď si volí nového vládce nebo zakoušejí první klíčová rozhodnutí nedávno dosazeného nového vládce –, což představuje rozhodující okamžik pro budoucí podobu globální ekonomiky. Zvítězí-li Nárendra Módí a Joko „Jokowi“ Widodo v nadcházejících volbách v Indii, respektive v Indonésii, připojí se ke snaze čínského prezidenta Si Ťin-pchinga rozproudit hospodářský růst v regionu – v důsledku čehož se vzestup Asie k výsadnímu postavení v globální ekonomice pravděpodobně uskuteční rychleji, než si kdy svět dokázal představit.
Během roku od nástupu do funkce čínského prezidenta se Si Ťin-pchingovi podařilo pozoruhodně centralizovat moc. Nejenže se stal generálním tajemníkem Komunistické strany Číny a předsedou Ústřední vojenské komise, ale neutralizoval také potenciální soupeře včetně bývalého stranického šéfa Čchung-čchingu Po Si-laje a bývalého šéfa bezpečnosti Čou Jung-kchanga.
Konsolidace moci v tak velké a rozhárané zemi, jako je Čína, je mimořádně obtížná, takže Siův výkon si přinejmenším zaslouží pozornost. Jeho předchůdci Chu Ťin-tchaovi koneckonců trvalo mnohem déle, než si získal podobnou míru autority. To je však jen první krok. Si se nyní pokouší využít získané moci k prosazení obtížných reforem, za jejichž zanedbávání byli Chu a jeho premiér Wen Ťia-pao všeobecně kritizováni.
Navzdory tlakům, aby dohnal promarněný čas, si prezident uvědomuje, že musí ve svém reformním úsilí postupovat pragmaticky. Za prvé musí vytvořit celonárodní konsensus schopný překonat mocné partikulární zájmy stavějící se proti změnám – včetně rozbití monopolů, zlepšení tržní regulace, zvýšení průhlednosti a daňové reformy –, a tak vytvořit rovné ekonomické podmínky pro všechny.
Představitelé západních zemí Siovu tržně orientovanou reformní strategii obecně podporují, avšak prezidentova oddanost KS Číny pro ně zůstává záhadou. Podle západního uvažování musí být jakýkoliv vskutku efektivní reformátor zakukleným demokratem, tak jako jím byl poslední prezident Sovětského svazu Michail Gorbačov.
Si však nemá v úmyslu stát se posledním prezidentem Čínské lidové republiky a rozpad Sovětského svazu po Gorbačovových politických reformách mu dal ponaučení, jak je důležité nalézt rovnováhu mezi změnami a stabilitou. Ze Siova pohledu nepramení přitažlivost KS Číny ani tak z její ideologie jako spíše z její schopnosti přispět k prohloubení čínské prosperity. Současnými vedoucími představiteli Číny nejsou komunisté, nýbrž modernizující nacionalisté. Uvědomují si, že čínský úspěch v posledních třech desetiletích je přímým důsledkem přechodu země na otevřenější ekonomiku a svobodnější společnost – a tento přechod bude za Si Ťin-pchinga pokračovat.
Další modernizující nacionalista Nárendra Módí se po volbách, které začaly tento měsíc, pravděpodobně stane premiérem Indie. Módího propodnikatelský přístup je hlavním tématem jeho volební kampaně a obyčejní Indové doufají, že jeho politický program zvýší jejich blahobyt.
Jako hlavní ministr státu Gudžarát pracoval Módí na podpoře zahraničních investic, zajištění dodávek proudu čtyřiadvacet hodin denně, výstavbě silnic a inteligentním městském plánování. Roční hospodářský růst ve státě přesahoval v letech 2006 až 2012 v průměru 10% a město Ahmadábád postoupilo v roce 2012 do užšího výběru kandidátů Lee Kuan Yewovy ceny pro světové velkoměsto.
Módího kampaň však doprovází dějinný strašák – konkrétně smrt více než tisíce lidí při protimuslimských výtržnostech v Gudžarátu v roce 2002. Třebaže Nejvyšší soud zbavil Módího jakékoliv osobní viny, odkaz tragédie přetrvává a komplikuje Módího snahu získat hlasy muslimů, aniž se zpronevěří vlastní hinduistické nacionalistické základně.
To mu ovšem nebrání brát na sebe politická rizika – počínaje tvrzením, že Indie potřebuje více toalety než chrámy. Jeho rozhodnutí kandidovat na premiéra je však jeho zdaleka nejriskantnějším krokem, neboť se stane zkouškou jeho celostátní přitažlivosti.
I kdyby Módí zvítězil, vzhledem k dělbě moci a demokratické ústavě v Indii se mu samozřejmě nikdy nepodaří upevnit moc do takové míry, do jaké se to povedlo Siovi. V nejlepším případě stane v čele koaliční vlády, v níž o jeho úspěchu rozhodne jeho schopnost dělat kompromisy a navazovat vztahy s nečekanými spojenci.
Současného guvernéra Jakarty Jokowiho čeká podobný úkol, pokud v červenci zvítězí v prezidentských volbách v Indonésii – jeho strana, Indonéská demokratická strana-Boj, totiž nebude mít parlamentní většinu. Naštěstí je Jokowi zkušeným politikem – populárním, ale ne populistickým, a vybaveným úžasnými přesvědčovacími schopnostmi.
Tyto kvality Jokowimu umožňují vykazovat výsledky, jejichž příkladem je přemluvení obyvatel jakartských slumů, aby opustili své chýše a umožnili městský rozvoj. Projekty výstavby městských dálnic, které byly 16 let zablokovány, se za jeho vedení opět rozběhly.
Podobně jako Si a Módí se také Jokowi zaměřuje především na hospodářský rozvoj. V tomto ohledu je velkým plusem jeho minulost výrobce a vývozce nábytku, díky níž vnáší do rozhodování bezprostřední znalosti a zkušenosti, které předchozí indonéští prezidenti postrádali. Díky podnikatelské bystrosti zároveň Jokowi chápe, že chce-li indonéská ekonomika oslovit svět, musí zlepšit své logistické kapacity.
Ze všeho nejdůležitější však možná je, že Si, Módí i Jokowi jsou pragmatisté. Vědí, že aby dosáhli rychlého hospodářského růstu a modernizace – což je pro všechny klíčová priorita –, budou muset dospět ke kompromisu s opozičními silami doma a převzít nejlepší postupy ze zahraničí. Jejich společná touha zapojit se do moderního světa naznačuje, že svým vedením dokážou zlepšit životy spoluobčanů. A z lepšího života jedné třetiny světové populace budeme mít prospěch i my ostatní.
Kishore Mahbubani je děkanem Fakulty veřejné politiky Lee Kuan Yewa při Singapurské národní univerzitě a autorem knihy The Great Convergence: Asia, the West, and the Logic of One World (Velká konvergence: Asie, Západ a logika jednoho světa). Časopis Prospect ho vybral jako jednoho z 50 největších světových myslitelů pro rok 2014.
Copyright: Project Syndicate, 2014.