Stratég SocGen Albert Edwards už před sedmnácti lety doporučoval orientaci na dlouhodobé vládní dluhopisy. Nyní by rád nasměroval pozornost investorů k tomu, co bylo podle něho během Velikonoc většinou přehlédnuto: „Data týkající se čínského HDP za první čtvrtletí letošního roku mají velký význam. Ale ne kvůli tomu, že růst klesl na 7,4 %. Hlavním důvodem je, že inflace v celé ekonomice směřuje k přímé deflaci. Pokračující zhoršování čínských dat tak výrazně zvyšuje pravděpodobnost globální deflace vyvolané nevyhnutelnou čínskou devalvací. Není divu, že trhy radši hledí jinam.“
Edwards se také věnuje dříve doporučovaným dluhopisům: „Domnívám se, že v horizontu 3 – 5 let budou toxickou investicí. Během tohoto období totiž kvantitativní uvolňování vyvolá rychlý růst inflace, v čele bude pravděpodobně Japonsko. Nemyslím tím dosavadní QE, ale to, které ještě přijde. Mimochodem, už teď se všichni shodneme na tom, že dosavadní QE také vyvolalo vysokou inflaci, jen ne na trhu zboží, ale na finančních trzích.“
Stratég tedy uznává, že doposud nejsou patrné žádné známky vyšší inflace a ti, kteří varovali před hyperinflací, se naprosto mýlili. Albert konkrétně tvrdí, že během 6 – 18 měsíců se globální ekonomika ponoří do deflace a nebude schopná tolerovat ani náznak monetárního uvolňování. Tím se vracíme k Číně, u které čeká, že bude exportovat deflaci podobně, jako to dříve činilo Japonsko. Dokumentuje to následujícím grafem, kde je vedle spotřebitelských cen zobrazen i vývoj deflátoru. Ten se v prvním čtvrtletí dostal k nule a CPI tak může skutečné deflační tlaky podhodnocovat:
Proč je čínská deflace tak důležitá? Vláda se totiž bude podle stratéga snažit zabránit krizi na úvěrovém trhu, proto přikročí k devalvaci kurzu. Tento krok ovšem vyvolá deflaci na západě. Poté budou následovat nekonvenční snahy o monetární stimulaci a nakonec bude vypuštěn inflační démon.
(Zdroj: FTAlhaville)