Index cen průmyslových výrobců v eurozóně se za březen snížil o 0,2 procenta, tedy v souladu s odhady. Index táhnou stále dolů energie, bez kterých by dál jen stagnoval. Ceny energií v dubnu zrychlily svůj sestup, když klesly o 0,8 procenta. Další skupinou výrobků, kde se výrobní ceny snižovaly, jsou meziprodukty. Ty v dubnu zlevnily o 0,2 procenta. Stagnaci vykázaly ceny zboží běžné spotřeby. Mírně vzhůru, o 0,1 procenta, se pak posunuly výrobní ceny kapitálového zboží a zboží dlouhodobé spotřeby.
Meziročně jsou výrobní ceny o 1,6 procenta níž; konsensus byl v tomto případě nastaven na -1,7 procenta. Také v meziročním pohledu přitom index nejvíce táhnou dolů energie, jež jsou oproti loňskému roku o 4,3 procenta levnější. Bez energií by index meziročně klesal o 0,5 procenta.
Nejsilnější deflace se drží na Kypru a v Belgii, kde jsou výrobní ceny meziročně o 5,6, respektive 4,8 procenta níž. Se 4,2procentním poklesem následují Slovensko a Estonsko. Meziroční růst cen vykazují pouze Lotyšsko a Malta. Z velkých zemí je nejmírnější deflace v Německu, kde ceny klesají o 0,8 procenta. Francie hlásí meziroční pokles o 2,1, Itálie o 1,9 a Španělsko o 1,2 procenta.
Podle indexu výrobních cen se deflace v eurozóně má tendenci dál prohlubovat, a to i když odhlédneme od vlivu energií. Z nákladové strany tedy chybí tlak na zrychlování spotřebitelských cen, což posiluje očekávání delšího období velmi slabé spotřebitelské inflace v eurozóně. Co se ale týče finančních trhů, dnešní data by neměla mít podstatný vliv. Statistiky teprve za březen, které navíc vyšly v souladu s konsensem, neovlivní očekávání o výsledku jednání ECB.