Čísla hovoří jasně – průměrné americké bohatství dospělé osoby dosahuje 301 tis. USD. To je dost na umístění těsně pod stupni vítězů nedávné studie Global Wealth švýcarské banky . Jenže co to přesně znamená pro střední třídu, respektive jaký kus si „průměrný Američan“ z celého koláče ukousne?
S ohledem na špatnou vypovídací schopnost klasického průměru (alespoň co do měření bohatství) je vhodné podívat se na medián. Ten rozděluje soubor (v našem případě bohatství dospělých Američanů) na dvě stejně velké poloviny. Jedná se tedy o skutečnou prostřední hodnotu, která není ovlivněna extrémními hodnotami, jako tomu bývá u průměru. Medián amerického bohatství je 44,9 tis. USD na dospělou osobu. Polovina má poté více, polovina méně. Po této úpravě se USA posouvají ze 4. na 19. pozici za země jako Japonsko, Kanada, Austrálie a většinu západní Evropy.
Je poměrně intuitivní, co nejspíš stojí za rozdílem mezi průměrným a mediánovým bohatstvím dospělých osob v USA. Jak již bylo zmíněno, průměr je snadno vychýlen extrémními hodnotami, které v případě největší ekonomiky světa představuje bohatství těch ve společnosti vůbec nejmovitějších. Severoamerická země totiž „disponuje“ 42 % světových milionářů, z nichž bez procenta polovina vlastní aktiva v hodnotě alespoň 50 mil. USD.
Práce Emmanuela Saeze a Gabriela Zuckmana z University of California Berkley pak odhalila, že skutečnou střední třídu (domácnost s celkovým bohatstvím do 500 tis. USD) v Americe tvoří pouze 26 % obyvatelstva. A to si ještě přiznejme, že stanovená hranice půl milionu dolarů je relativně benevolentní a její posunutí níže by z celkového počtu domácností zahrnutých do střední třídy ukrojilo další procenta. Výsledek pak ve srovnání s 11 % super bohatých (majetek nad 100 mil. USD), kterých je třikrát více než v roce 2008 či 10 % bohatých (20 – 100 mil. USD) jasně podtrhuje rozevírající se nůžky mezi střední vrstvou a úspěšnějšími jedinci. Otázkou je – je to vlastně až tak velký problém?
Příjmová nerovnost je neoddělitelnou součástí kapitalistického systému. Ano někdy je nespravedlivá, jindy je však právě ona hnacím motorem ekonomiky. Otázka by proto spíše měla znít, co udělat, aby se úroveň střední třídy posunula vzhůru s rostoucím bohatstvím v ekonomice. A to klidně pomaleji, než je tomu u třídy těch vůbec nejbohatších. Zúžení rozevřených nůžek totiž nevede k lepší životní situaci střední třídy, za to růst jejího bohatství (i v případě relativního zhoršení vůči bohatým) dozajista ano. Skutečně důležité totiž není, aby příjmová nerovnost byla co nejmenší, ale aby občané umístění na chvostu měli bohatství na úrovni zajišťující spokojený život. Kde se tato úroveň nachází, je otázkou zase pro příště…
Zdroj: The Distribution of US Wealth,Capital Income and Returns since 1913, CNN Money