Jednasedmdesát bilionů dolarů je podle analýzy Výboru pro finanční dohled objem aktiv pod správou stínových bank. Tato suma tak za deset let narostla o 26 bilionů dolarů a v současnosti nepodléhá žádnému dohledu.
Prodej riskantních aktiv je způsob, jakým se v reakci na finanční a hospodářskou krizi řada bank snaží vyhovět zpřísněným pravidlům. Riziko tím však nemizí, pouze se přesouvá do finančních institucí, které zatím nepodléhají striktnímu dozoru. Jde například o hedgeové fondy či fondy soukromého kapitálu, které přebírají roli bank a zprostředkovávají úvěry. Bankovní dohled by proto napříště chtěl kontrolovat i tento „stínový sektor“.
Zvýšit kontrolu rizik ukrytých v takzvaném paralelním bankovnictví požaduje šéfka německého dohledu Elke Königová. „Když se zvýší nároky na regulované banky, je třeba se lépe podívat na sektor, který je regulován slabě, popřípadě vůbec ne,“ říká.
Skeptický názor na neregulovaný finanční sektor sdílí i bývalá šéfka amerického úřadu pro pojištění vkladů Sheila Bairová: „Prostě toho víme příliš málo.“ Téma rizik spojených se stínovým bankovnictvím úspěšně prosadila Spolková republika na letošní jarní schůzku skupiny nejrozvinutějších a nejrychleji rostoucích zemí G20
Jasné důvody k obavám dává statistika zachycující rostoucí velikost paralelního bankovnictví. Analýza poradenské firmy PwC uvádí, že jen v letošním roce evropské banky prodají do stínových finančních institucí aktiva v hodnotě 80 miliard eur, tedy osmkrát více než v roce 2010.
O zájemce není nouze. Jak říká Nathan Flanders z ratingové agentury Fitch: „Když se banky chtějí zbavovat své zátěže, stavějí se kupující do fronty.“ Analýza Výboru pro finanční dohled (sestává ze zástupců vlád a finančních institucí ze zemí G20) uvádí, že během minulých 10 let se ve světě objem peněz pod správou stínových bank zvýšil z 45 na 71 bilionů dolarů. Tato obrovská suma v současnosti nepodléhá žádnému dohledu.
Podle Königové se však ještě není třeba obávat vzniku spekulační bubliny, která například na americkém trhu s nemovitostmi koncem minulé dekády vyvolala finanční a hospodářskou krizi.
Obavy z možných důsledků otřesů neregulovaných finančních institucí zaznívají letos z Číny. Ve druhé největší světové ekonomice se do tohoto sektoru přelila silná poptávka po úvěrech vzhledem k silné regulaci centrální bankou. Zatímco úroky z vkladů nyní stanovuje centrální banka na méně než tři procenta, na paralelním trhu se pohybují výrazně výše, mezi pěti až osmi procenty.
Podle studie Čínské akademie sociálních věd objem půjček a hypoték poskytovaných stínovými bankami dosáhl 3100 miliard eur (zhruba třetina připadá na obchody s nemovitostmi). Pohybuje se tedy okolo poloviny hrubého národního produktu a odpovídá jedné pětině aktiv vlastněných regulovaným bankovním sektorem. Odhady nelze zcela přesně ověřit, protože ratingová agentura Moody’s a americká centrální banka došly k číslu o něco nižšímu než čínští akademici a sdružení China Trustee Association pro loňský rok uvedlo sumu 1,3 bilionu eur.
„Nejdůležitější není rozsah paralelního bankovního sektoru, ale spíše případy neschopnosti splácet, které zpochybňují solventnost neformálních poskytovatelů půjček, a tedy věřitelů na konci celého řetězu,“ uvádí studie. Akademie varuje, že pokud by se ve stínových bankách objevila velká rizika, mohla by se rychle přelít i do regulovaného bankovního sektoru a potom do ekonomiky jako celku.
Panika z nesolventnosti bank
První případ neschopnosti splácet půjčku postihl firmu vyrábějící solárních panely a druhý jednu menší stavební firmu. Podle premiéra Li Kche-čchianga „bude těžké se vyhnout těmto izolovaným případům platební neschopnosti“, což vyvolává dojem, že vláda s nimi počítá a nehodlá pokaždé přímo zasahovat.
Vzhledem k velkým devizovým rezervám je vysoce nepravděpodobné, že by čínská vláda v případě potřeby nedokázala čelit náladám, jaké se například objevily koncem května ve městě Jang-čcheng, na sever od Šang-
haje, kde se mezi lidmi šířila panika vyvolaná pověstmi o nesolventnosti dvou místních bank.
Podobný případ náhlého poklesu důvěry vkladatelů vedl v roce 2008 k pádu britské banky Northern Rock. Ve srovnání se Spojenými státy má Čína výhodu, že půjčky v neregulovaném finančním sektoru nejsou převážně soustředěny do jednoho oboru a že se mezi nimi nevyskytují komplikované a neprůhledné úvěrové nástroje, ve kterých se snadněji ukrývaly vysoce rizikové položky.
Autorem je Adam Černý, redaktor zahraniční redakce Hospodářských novin.
IHNED.cz dále doporučuje
Credit Suisse přiznala obří podvody. V USA zaplatí pokutu 2,6 miliardy dolarů
Nexen na Ústecku utratí téměř 24 miliard, obří továrna začne fungovat do čtyř let