Paul Krugman tvrdí v jednom ze svých komentářů následující: „Obchodní bilance je makroekonomický jev a představuje výsledek nadměrných úspor převyšujících investice.“ Obchodní deficit je z matematického hlediska skutečně dán poměrem investic a úspor. Bylo by ale chybou domnívat se, že americké deficity jsou způsobeny nedostatečnými úsporami. Platí to zejména v současné situaci, kdy se ekonomiky nacházejí znatelně pod svým potenciálem.
Je možné to demonstrovat na jednoduchém příkladu: Představme si, že se ze všech najednou stanou vzorní střadatelé a dojde k omezení spotřeby ve výši 1 % HDP. To by snížilo poptávku v ekonomice asi o 170 miliard dolarů. Pokud bychom se pohybovali v normálních podmínkách, mohli bychom hovořit o tom, že takový pokles poptávky by vyvolal pokles sazeb a to by působilo pozitivně na investice. Nižší sazby by také snížily kurz dolaru, protože by bylo méně lidí, kteří by při nižších výnosech chtěli držet dolarová aktiva. Slabší dolar by podpořil exporty, protože americké zboží by bylo pro zahraniční spotřebitele levnější. Naopak by klesly dovozy, protože zahraniční zboží by bylo dražší.
V popsaném příkladu se tedy ekonomika dostane do situace, kdy úroveň produkce zůstává stejná, vzrostou ale investice, které spolu s vyššími čistými exporty nahradí propad ve spotřebě. Národní úspory se o něco zvýší, obchodní deficit o něco klesne. Tak zní standardní příběh o tom, jak výše národních úspor ovlivní výši obchodní bilance. V dnešní globální ekonomice to je ale příběh irelevantní. Kdyby všichni začali více spořit, došlo by hlavně k poklesu produktu a zaměstnanosti.
Jestliže by v současné globální ekonomice vzrostly úspory, nepřišel by další pokles sazeb, protože ty už leží blízko nuly. Mohly by sice klesnout sazby dlouhodobé, jejich dopad na investice by ale byl zanedbatelný. S dolarem by zvýšení úspor v USA možná ani nepohnulo – sazby by se nezměnily a řada zemí (a hlavně Čína) sleduje politiku, v jejímž rámci je kurz její měny provázaný s dolarem. Pokud by tržní síly začaly snižovat kurz dolaru, tyto země by ho nakupovaly tak, aby kurz opět posílil.
V dnešním světě by úspory nakonec vzrostly mnohem méně než o 170 miliard dolarů. Lidé by totiž kvůli vyšší nezaměstnanosti začali žít z dřívějších úspor, vláda by dosahovala větších rozpočtových deficitů, protože by klesly daňové příjmy a zvýšily by se vládní výdaje. Došlo by k určitému poklesu obchodního deficitu, protože by klesla poptávka po dovozech. Růst zamýšlených úspor by se ale projevil zejména poklesem HDP. Je proto důležité, abychom při pohledu na makroekonomické rovnice neztráceli přehled o tom, jak na sebe jednotlivé proměnné působí. Jinak se může stát, že bude implementována špatná ekonomická politika. Paul Krugman to samozřejmě ví a poukazuje na to. My se ale i tak musíme snažit, aby nedocházelo ke zmatení.
Autorem je Dean Baker z Center for Economic and Policy Research.
Zdroj: Center for Economic and Policy Research