Ve filmu „Star Trek II: Khanův hněv“ umístí geniální ničema cizopasníka do lidských mozků a následně lidi s jeho pomocí ovládá. Khan mohl být ekonom rakouské ekonomické školy. Pokud na její zastánce někdo narazil v diskusích na internetu, dobře ví, o čem mluvím. Jejich pohled na svět je jako nějaký červ, který ovlivňuje smýšlení řady ekonomů i širší veřejnosti. Možná i ty, drahý čtenáři, jsi jeho obětí. Pozná se to jednoduše. Pokud jsi nakažen, začneš věřit následujícímu:
Fed a jeho tištění peněz jsou obrovským vládním komplotem, který má za cíl pomoci velkým bankám. Ceny na trhu zboží rostou mnohem rychleji, než by se kdokoliv mohl domnívat. „Inflace“ ve skutečnosti znamená tištění peněz, na růstu cen nezáleží. Toto tištění peněz nemůže ekonomice nikdy prospět. A akademická ekonomie je také spiknutím, které má za cíl s použitím matematických nesmyslů krýt záda vládě a jejím pokusům o dotování velkých bank.
Většina podobných názorů je v přímém rozporu s tvrdými daty a pokud je někdo zastává, jde prakticky o přímý důkaz toho, že není v kontaktu s realitou. Roky 2011 a 2012 byly pro zastánce rakouské školy něco jako rozbřesk pro upíry. Bylo fascinující sedět a sledovat, jak se kroutí a sténají pod tlakem reality. Masivní tištění peněz centrální bankou nevyvolalo prudký růst cen, což rozdrtilo centrální pilíř jejich pohledu. Klíčový moment přišel ve chvíli, kdy David Henderson z Naval Postgraduate School porazil v sázce týkající se inflace předního zástupce „Rakušanů“ z Ludwig von Mises Institute Roberta Murphyho.
Jak se s tímto útěkem reality Rakušané vypořádali? Nejdříve se snažili realitu popírat: „Viděl jsi někdy ceny toho či onoho?“ To byla typická otázka implikující, že inflace je ve skutečnosti mnohem vyšší, než ukazují vládní statistiky. Zmiňovali například shadowstats.com, kde se tvrdí, že vládní výpočty vedou k velkým chybám. Realita ale nepovolila a nevládní organizace Billion Price Project uštědřila inflačním konspiračním teoriím tvrdou ránu. Vládní čísla jsou pravdivá a ceny skutečně nijak rychle nerostou. Dalším tahem Rakušanů byly pokusy o změnu definice reality. Začali tvrdit, že inflace neznamená růst cen, ale růst monetární báze. QE tedy sice nevyvolalo inflaci, ale to nevadí, protože samo o sobě je inflací. Tady byli v bezpečí, protože inflaci si může koneckonců každý zadefinovat podle libosti. Ale lidé už začali tušit, že tu něco nehraje.
Další rána přišla s propadem ceny zlata. Tento kov je přitom pro rakouskou školu jedním z hlavních pilířů. Podle ní představuje svobodu od vlády. A protože tato škola míchá politiku a ekonomii stejně, jako čínské firmy bez skrupulí míchají melanin a mléko, růst cen zlata pro ni znamená triumf dobra nad zlem. Ten měl ale spíše co dělat s nákupy centrálních bank, klesajícími sazbami a spekulací. Červ rakouské ekonomie se však zahlodává stále hlouběji a i já si tak občas vyslechnu, že jsem zkorumpovaný mluvčí velkých bank a vládních mocipánů. Mimochodem, pokud to nevíte, Milton Friedman byl velkým zastáncem tištění peněz jako nástroje boje s depresí a o rakouské škole se někdy vyjadřoval velmi kriticky. Byl přitom také velkým zastáncem svobodného trhu.
Autorem je ekonom Noah Smith.
Zdroj: Bloomberg