Rozvojové trhy po náročném konci loňského a začátku letošního roku našly v posledních měsících ztracený růstový směr. Získaly zpět oblibu investorů a vyhlíží další úspěšné měsíce. Hospodářské oživení, tok zahraničních investic a celkově pozitivní sentiment, to vše hraje rozvojovým trhům do karet. Benchmark v podobě MSCI emerging market index tak od začátku roku připisuje přes 6%. Vybrané trhy v Turecku, Indonésii či Indii pak realizují dokonce dvouciferné kapitálové zisky.
Přesto existuje řada faktorů, které mohou budoucím úspěchům zabránit. Pro investora na rozvojových trzích poté můžou sloužit jako možný signál obrátky v růstovém trendu.
1. Utažení měnové politiky Fed: Když koncem loňského roku Fed započal se snižováním měsíčního objemu odkupu aktiv, rozvojové trhy ze strachu z odlivu kapitálu utrpěly výrazné ztráty. Fed sice nadále odsouvá zvyšování sazeb, přesto s ohledem na stabilizující se míru nezaměstnanosti (6,1 % v červnu) a inflaci směřující k centrální bankou stanovenému cíli lze s postupným růstem úrokových měr počítat. Takovéto utažení měnové politiky pak může následovat odliv kapitálu z rozvojových trhů s tím, jak by postupně došlo k růstu dluhopisových sazeb a také nákladů kapitálu. Takový vývoj by totiž investory přiměl přehodnotit své rizikovější expozice a následně mohl vést k přesunu prostředků k dluhopisovým cenným papírům.
2. Politická rizika: Indonésie, Turecko, Brazílie – všechny tři v letošním roce čeká významné rozhodnutí v podobě volby prezidentské hlavy státu. Pro trhy je pak zásadní informací, jakým způsobem nový „vůdce“ přistupuje k podpoře byznysu. Příkladnou ukázkou je zvolení indického premiéra Modiho, které doprovázel okamžitý růst akciového indexu Sensex k rekordním hodnotám.
Pro Indonésii je tak otázkou, zda z vyrovnaného souboje vzejde vítězně „probyznysový“ kandidát Joko Widodo nebo uspěje bývalý armádní generál Subianto Prabowo. V případě jeho vítězství by trhy pravděpodobně zaznamenaly negativní reakci investorů.
To v Turecku se tak nějak počítá s prezidentským vítězstvím současného premiéra Erdogana, který investory dokázal v minulých měsících hned několikrát zneklidnit. A to jak tvrdými zásahy proti místním protestantům, tak také zákazem komerčních sociálních sítí. Je navíc znám svou touhou ovlivňovat rozhodování centrální banky, od které se čeká vládní nezávislost.
V Brazílii pak mají říjnové prezidentské volby také jasného favorita. Je jím současná prezidentka Dilma Rousseff. Její vítězství je však ve světle současného světového šampionátu mnohem důležitější, než by se mohlo na první pohled zdát. Úspěch ve volbách by totiž pro Rousseff znamenal „voličské požehnání“ rozsáhlých investic spojených se šampionátem. Právě ty v minulých měsících vyvolaly vlnu společenské kritiky. Pro trhy by ve výsledku zůstala nevyřešená pouze poslední otázka, jestli navzdory podpory voličů nebyly investice přece jen nevhodně zvolené…
3. Hospodářská nejistota: Klasické výzvy v podobě udržení tempa hospodářského růstu, utlumení často vysoké míry inflace, nebo také snížení závislosti na zahraničním kapitálu nadále přetrvávají. Již minulý rok určila na základě těchto i dalších ukazatelů tzv. „Křehkou pětku“, tedy pětici zemí (Brazílie, Indie, Indonésie, Turecko, Jihoafrická republika), kterým s přihlédnutím k těmto faktorům hrozí ekonomické problémy. Od té doby výrazné zlepšení nenastalo a rizika přetrvávají. Svou roli může sehrát také výrazná závislost na kreditním cyklu, která je typická například pro Čínu.
4. Rostoucí ceny ropy: Pokračující krize v Iráku již investory znepokojuje značně méně, a to i s ohledem na zprávu, že Libye pravděpodobně obnoví exportní aktivitu. Avšak v případě vystupňování konfliktu a následného růstu cen ropy, by na dovozu závislým rozvojovým ekonomikám výrazně vzrostly náklady, což by se následně mohlo projevit v poklesu efektivity zdejších podniků a ztrátě jejich atraktivity v očích zahraničních investorů.