Evropě by pomohla jen skutečná monetizace vládního dluhu

Je nepravděpodobné, že kroky, které ECB podnikla v červnu tohoto roku, budou mít výraznější dopad na ekonomickou situaci v eurozóně. Banky totiž nepotřebují další likviditu. Domácnosti a firmy procházejí procesem oddlužení a inflace leží velmi nízko kvůli tomu, jak funguje trh práce v měnové unii. Ten totiž jen přirozeným způsobem reaguje na vysokou nezaměstnanost. Co jiného by tedy ECB mohla udělat?

Banka by mohla rozjet program kvantitativního uvolňování. V jeho rámci by nakupovala dluhopisy soukromého sektoru či dluhopisy vládní. Ani od této strategie bychom ovšem neměli čekat mnoho. Příčinou je i zde probíhající oddlužování soukromého sektoru. K němu se přidává slabý efekt bohatství – i kdyby QE vedlo ke zvýšení cen aktiv, zvýšením poptávky by se takový vývoj neprojevil. Sazby navíc už nyní leží na velmi nízkých úrovních.

Druhou možností je skutečná monetizace veřejného dluhu. Když centrální banky nakupují vládní dluhopisy, platí za ně nově vytvořenými penězi (monetární bází). Nakoupené dluhopisy ale drží ve své rozvaze. Úlevu vládním financím pak přináší jen to, že nákupy dluhopisů centrální bankou sníží dlouhodobé sazby. Výše veřejného dluhu naopak zůstává nezměněna.

V eurozóně představují úrokové náklady vládního dluhu 2,8 % HDP. Výše vládního dluhu v této měnové unii ve středně dlouhém období donutí řadu vlád k tomu, aby vytvářely velké primární rozpočtové přebytky. Ty budou muset celkově dosáhnout asi 2 % HDP. To za předpokladu, že dlouhodobé sazby budou asi o dva procentní body výš než ekonomický růst. Pokud z tohoto pohledu vyjmeme Německo, situace je ještě složitější.

Řešením by tedy mohla být zmíněná skutečná monetizace vládního dluhu. ECB by v jejím rámci nakoupila vládní dluhopisy, ty by ale byly po nákupu zrušeny. Zadlužené země by tak těžily z poklesu výše veřejného dluhu. Zmenšily by se potřebné primární přebytky, které jsou nutné pro dosažení solvence. To by znamenalo snížení daňové zátěže, nebo by mohlo dojít ke zvýšení veřejných investic. Takový vývoj by prospěl celé ekonomice eurozóny. Z institucionálního hlediska ale v současné době popsaná monetizace není možná. ECB by totiž po zrušení dluhopisů měla záporné vlastní jmění. Muselo by tak dojít k její rekapitalizaci jednotlivým členskými zeměmi. Kvůli tomu by ale opět nastal růst veřejného dluhu.

Zdroj: Natixis