Velké bankovní domy bijí na poplach. V lednu přepracovaný zákonný návrh (Net Stable Funding Ratio – NSFR) Basilejského výboru pro bankovní dohled, který má zajistit využití bezpečnějších forem financování, může totiž dle jejich názoru vést k drastickým dopadům na akciové transakce. A to především v oblasti „short-sellingu“.
NSFR má totiž v rámci regulace známé jako Basel III přispět k minimalizaci rizika spojeného s financováním bankovních operací. K tomu má sloužit požadavek na procentuální krytí aktiv za pomoci tzv. stabilních zdrojů financování. Do této skupiny by měly patřit spotřebitelské vklady, vlastní kapitál či formy dlouhodobého financování. Právě udržení jejich objemu na předdefinované úrovni by mělo tvořit páteř celkového financování. Ve výsledku by tak banka nemohla v přílišné míře využívat těch zdrojů (například krátkodobého financování), které nesou vyšší míru rizika.
Podle zástupců bank by však právě tento požadavek mohl až na pětinásobek zdražit zprostředkování short-sellingu pro ty investory, kteří věří v cenový pokles vybrané akcie. A to z důvodu vyšších nákladů spojených s krytím otevřených krátkých pozic. Podle dvou klíčových lobystických skupin Global Financial Markets Association a Institute of International Finance by bankám zároveň měly stoupnout náklady spojené s nákupem akciových indexů a poskytováním swapů.
Ve výsledku by tak výrazně mohly zdražit náklady obchodování pro samotné investory, a to v případě, že by se navrhované pravidlo vztahovalo také na ostatní finanční instituce tzv. šedého bankovnictví. Za takové konstelace (a v případě, že se obavy lobbystů potvrdí) by totiž došlo k plošnému zdražení poplatků souvisejících s akciovými transakcemi. Zástupci bank zároveň v dopise zaslaném Basilejskému výboru upozornili, že pokud se návrh bude týkat pouze bankovního sektoru, povede jeho uzákonění k výraznému nárůstu aktivity v neregulovaných oblastech šedého bankovnictví a zvýší tak systematické riziko.
Předpokládá se, že by NSFR mělo vstoupit v platnost během roku 2018. Doplnit by jej měl také požadavek známý jako ukazatel likvidního krytí (Liquidity Coverage Ratio), který po bankách vyžaduje udržování určitého objemu vysoce likvidních aktiv, u nichž existuje možnost rychlé konverze na hotovost.
Zdroj: FT