QE – konec impozantního experimentu, který změnil svět centrálního bankovnictví

Finanční krize v roce 2008 tvrdě zasáhla americký finanční systém. Kompletní ztráta důvěry, propad akciových trhů a celkové napětí v hospodářství přimělo vrcholné ekonomické špičky hledat nové, nekonvenční nástroje k řešení dalekosáhlých problémů. S jedním takovým v září 2008 přispěchala také americké centrální banka Fed. Byl jím program známý jako QE (quantitative easing), jehož hlavními úkoly bylo v počátcích krize obnovení fungování finančních trhů, a také oživení ztuhlého hospodářství za pomoci většího objemu peněžní nabídky.

QE de facto reprezentuje proces “tvorby peněz” za pomocí široké škály nástrojů, mezi které patří především nákupy aktiv. Fedem spuštěný program tedy představoval zvýšení poptávky po aktivech (vládní dluhopisy, MBS), které inverzně zapůsobilo na pokles úrokových sazeb na dlouhém konci výnosové křivky (krátký konec ovlivnil Fed sražením klíčové sazby na historická minima). Výsledkem nižších sazeb pak byl faktický pokles nákladů kapitálu pro podnikatelskou sféru. Snahou Fedu tak bylo přimět firmy, aby díky snadnějšímu přístupu k levným penězům realizovaly investiční projekty a rozhýbaly tak ztuhlou ekonomiku, potažmo podpořily oživení na trhu práce skrze tvorbu nových pracovních míst.

První fáze kvantitativního uvolňování známá jako QE1 proběhla od listopadu 2008 do stejného měsíce roku následujícího. V jejím rámci bylo Fedem nakoupeno 300 mld. USD vládních dluhopisů, 175 mld. USD dluhových nástrojů vládních institucí a MBS v hodnotě 1,25 bil. USD. O rok později pak započalo QE2 a v roce 2012 pak poslední fáze QE3, která se již brzy nachýlí svému konci.



V periodě mezi Q2 a Q3 však Fed neotálel a spustil tzv. “operaci Twist”. Jejím cílem byl pokračující tlak na snížení výnosů na dlouhém konci výnosové křivky (a také boj s deflačními tlaky) za pomoci nákupů dlouhodobých vládních dluhopisů, k jejichž financování bylo využito prodejů dluhopisů s kratší periodou maturace. Celkový rozsah operace Twist dosáhl 667 mld. USD.

Výsledkem QE a dalších nekonvenčních nástrojů tak byl mimo jiné prudký nárůst rozvahy Fedu o neuvěřitelných 3,5 bil. USD (pro představu takřka 25 % HDP USA).

Zazvonil zvonec...

Dnes večer Fed oznámí závěry svého dvoudenního jednání. Součástí s největší pravděpodobností bude také ukončení kvantitativního uvolňování. Objem měsíčních nákupů aktiv tak bude definitivně snížen na nulu a dokončí se tak proces snižování započatý v prosinci loňského roku. Skončí tak jeden z největších příběhů v historii centrálního bankovnictví, který má (měl) jak své fanoušky, tak také zaryté odpůrce.

Při zpětném ohlédnutí se zdá evidentním, že tlak Fedu na pokles úrokových sazeb bezesporu přispěl rozhýbání finančních trhů. Nízkoúročené dluhopisy ztratily část zájmu investorů, kteří se z bezpečí postupně přesouvali k rizikovějším aktivům. Pochopitelně je komplikované vyčíslit, jak velkou roli v celkovém oživení proces QE sehrál, přesto by bylo zaslepené tvrdit, že se na zlepšení podmínek na trzích nepodílel. Kromě uklidnění napjaté situace na trzích Fed svým úsilím v rámci QE (v kombinaci s rekordně nízkými sazbami) vyslal jasný signál, že je připraven jednat. Pro důvěru investorů a odhodlání subjektů na trzích pak právě závazek Fedu sehrál důležitou roli v ochotě navýšit své investiční aktivity a také spotřebu.

Kvantitativní uvolňování si pak pravděpodobně zaslouží pochvalu také za pomoc při oživení na trhu práce. Toho pak bylo dosaženo bez prudkého zvýšení tempa růstu cen v ekonomice, které kritici v prvopočátcích programu hlasitě označovali za jeden z klíčových faktorů “proti”.

Přesto se najde i série negativních prvků. Patří mezi ně distorze na trhu cen aktiv, která dle mnohých prudce vyhnala například ceny akcií, jejichž budoucí korekce vytvoří další sérii potíží. Kritiku zaslouží také skutečnost, že z QE de facto profitovala především vysoko-příjmová vrstva obyvatelstva, které právě růst cen aktiv výrazně zvýšil jejich bohatství. Výsledkem je tak nárůst příjmové nerovnosti ve společnosti. Vlnu nevole vzbudila také skutečnost, že QE zabránilo likvidaci některých soukromých i vládních institucí (a znemožnilo tak oddlužení sektorů), namísto aby potrestalo morální hazard klíčových hráčů, kteří se významně podíleli na rozpoutání finanční krize.

I kvůli výše zmíněným bodů neexistuje všeobecná shoda na přínos QE. Asi jen stěží však můžeme namítnout, že program spuštěný Fedem v září 2008 ekonomice v posledních šesti letech nepomohl. Stejně tak je ovšem předčasné hodnotit, zda jeho pomoc v budoucnu nebude znamenat další distorze. Ať tak či onak, "odpískání" QE představuje konec jednoho velkého amerického experimentu, který pravděpodobně navždy změnil svět centrálního bankovnictví. Štafetový kolík je tak nyní v rukou ECB (případně BoJ)...