Deflace začíná hrozit i ve východní Asii. Dochází k tomu rychleji, než se očekávalo ještě před několika měsíci. Je tak pravděpodobné, že deflační tlaky posílí i v Evropě, a to kvůli měnovým válkám. V Číně klesají ceny asi u 82 % položek koše, na jehož základě je odhadován vývoj výrobních cen. V Thajsku to je dokonce 90 % a v Singapuru 97 %! Jde například o strojírenské zboží, telekomunikace, elektroniku i komodity. Chetan Ahya z tvrdí, že deflační síly zakořenily ve většině asijských ekonomik, což mimo jiné přináší riziko zhoršení dluhové dynamiky. Řada zemí totiž během období uvolněné monetární politiky ve Spojených státech dovolila prudký růst zadlužení. Celý region (mimo Japonska) nyní u poměru dluhu k HDP dosáhl úrovně 207 %, před šesti lety to bylo jen 147 %.
Podle Nomury klesaly výrobní ceny v asijských zemích jako celku už v září. To bylo ještě předtím, než Japonsko vyslalo další deflační impuls. Měl formu oslabení kurzu japonské měny a došlo k němu v důsledku kroků japonské centrální banky BoJ. A deflačně působí i pokles cen ropy. Sami Japonci přitom dobře vědí, co znamená dovážet si do vlastní ekonomiky deflaci. Podle výzkumu BoJ to totiž byla politika slabého renminbi uplatňovaná čínskou centrální bankou, která významně přispěla k japonským ztraceným dekádám. Nyní se ale karty obracejí a sama Čína je jen krok od deflace.
Čínská ekonomika zápasí s nadměrnými kapacitami u řady odvětví od výroby oceli, cementu, přes sklářství a chemickou výrobu až k výrobě solárních panelů. Spotřebitelské ceny se začínají pohybovat stejným směrem jako ceny výrobní, celková inflace v říjnu klesla na 1,6 %. Je to hluboko pod cílem na úrovni 3,5 % a stále více se zdá, že jde o důsledek chybné ekonomické politiky. Čína už s deflací flirtovala během bankovní krize v devadesátých letech a v letech 2001–2002. V obou případech se s tím vyrovnala. Nyní je ale míra zadlužení vyšší a například Larry Brainard z Trusted Sources tvrdí, že země se pohybuje směrem k dluhové pasti evropského typu. Poukazuje na to, že deflace je nejnebezpečnější právě v situaci vysokého zadlužení.
George Magnus z se domnívá, že Čína bude muset během letošní zimy přikročit k „monetární reflaci“. Problémy na trhu s nemovitostmi podle něho tvoří jen špičku ledovce a uvedená reflace bude zahrnovat i oslabení renminbi. Jinak řečeno, Čína směřuje k měnové válce. Vše to vypadá jako opakování asijské krize roku 1998. Tehdy oslabující jen vyvolal problémy na čínském bankovním trhu a Peking byl jen malý krok od devalvace. Washington nakonec zažehnal krizi tím, že se postaral o stabilizaci jenu a slíbil Číně členství ve Světové obchodní organizaci. Tentokrát ale bude těžší podobný trik zopakovat. Existuje nebezpečí, že se Čína bude chtít bránit a stane se klíčovým hráčem při snahách o uplatnění politiky ožebračení svého souseda v celé východní Asii. Pokud by se tak stalo, největší deflační bouře historie by dorazila do Evropy ještě předtím, než by se její klíčové instituce probraly.
Autorem je Ambrose Evans-Pritchard.
Zdroj: The Telegraph