Ohledně toho, kolik bychom měli dostávat za naši práci, nám ekonomie nabízí jeden velký mýtus. Tvrdí totiž, že naše mzdy se rovnají hodnotě toho, co vytvoříme. Tak to není a tato myšlenka vlastně ani nedává smysl. Ekonomie totiž tvrdí, že vaše mzda se rovná mezní produktivitě firmy, která vás přijme. To znamená, že dostanete tolik, o kolik se zvýší hodnota produkovaná firmou poté, co jste tam začali pracovat. Lidé ovšem většinou nevytvářejí výrobky a služby sami, ale dohromady. Pomáhá jim v tom kapitál, stroje, budovy. Pokud tedy firma někoho přijme, ovlivní tento nový zaměstnanec produktivitu všeho ostatního. A to mě přivádí ke grafu, který je poslední dobou poměrně intenzivně probírán odborníky i veřejností.
Zdroj: Bloomberg
Červeně je vyznačen vývoj reálných hodinových mezd, modře vývoj produktivity. Zdá se, že až do počátku sedmdesátých let rostly mzdy a produktivita podobně, což by podle ekonomů měly. Pak se ale oddělily a lidé začali produkovat více, než kolik se jim za to dostávalo ve formě odměny. Mýlí se tedy ekonomie, či trhy nejsou schopny zajistit pořádek? Možná, ale je také možné, že věc se má trochu jinak. V grafu totiž vidíme průměrnou produktivitu a ta se od mezní produktivity liší. Ekonomie neříká, že by lidé měli být odměňováni podle průměrné produktivity, záleží na tom, co se změní jejich příchodem – tedy na produktivitě marginální. Pokud by se vše řídilo průměrem, nedostával by žádnou odměnu kapitál, nebyly by zisky, úroky, renty. Žili bychom ve světě Marxe, kde jediné, co má nějakou hodnotu, je práce.
V takovém světě ale nežijeme a průměrná produktivita a mzdy se mohou volně pohybovat svými vlastními směry. Jejich rozchod může být zapříčiněn řadou faktorů, mezi které patří zpomalení růstu populace či zpomalení dlouhodobého růstového trendu. Skutečnou záhadou je však pokles podílu mezd na celkových příjmech. Ten může být vyvolán poklesem cen kapitálového zboží, který vede k nahrazování lidí roboty. Nebo hraje rozhodující roli záplava levné práce ze zemí jako Čína či Indie. Vytvoření globálních výrobních řetězců znamená, že lidé ve vyspělých zemích najednou čelí konkurenci z rozvíjejících se ekonomik, což přirozeně vede k tomu, že hodnota práce klesá. Ať už je ale rozhodující cokoliv, je chybou domnívat se, že dostaneme zaplaceno podle toho, co vytvoříme. V globalizované kapitalistické ekonomice tomu tak není, protože nikdo nic nevyrobí bez toho, aby mu někdo jiný pomohl. Vaše odměna je dána vaší schopností přesvědčit ostatní o vašich schopnostech.
Zdroj: Bloomberg