Když mě britský premiér David Cameron v červenci požádal, abych se postavil do čela snahy o nalezení řešení stále palčivějšího globálního problému antimikrobiální rezistence, moje první otázka zněla: „Co to je?“ Záhy jsem se dozvěděl, že u bakterií a parazitů se vyvíjí rezistence na existující léky, jako jsou antibiotika a antimalarika, a světu v důsledku toho hrozí, že prohraje svůj boj proti infekčním onemocněním. Moje další otázka tedy zněla: „Proč já? Copak na to nepotřebujete vědce?“
Ukazuje se však, že problém rostoucí antimikrobiální rezistence je stejně tak ekonomický jako vědecký či lékařský. Nebude-li se řešit, zabije každý rok miliony lidí a bude mít vážné nepříznivé ekonomické důsledky pro svět. V rozvojových ekonomikách včetně většiny členů BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína) a MINT (Mexiko, Indonésie, Nigérie a Turecko) je toto riziko obzvláště vysoké.
Nedávný výzkum provedený nezávislou posudkovou komisí pro antimikrobiální rezistenci, které předsedám, modeloval pravděpodobný dopad tohoto jevu na světovou ekonomiku. Vyplývá z něj, že nezačneme-li antimikrobiální rezistenci řešit, problém se bude stále zhoršovat.
Dopustíme-li, aby se rezistence zvýšila do roku 2020 o 40%, bude globální HDP o 0,5% nižší, než by jinak býval. Do roku 2030 už bude nižší o 1,4%. A do roku 2050 dosáhne ekonomický propad 3%. Akumulovaná ztráta globálního výkonu bude během následujících 35 let činit celkem 100 bilionů dolarů – to je více než jedenapůlnásobek současného ročního globálního HDP.
Tisíce mrtvých
Už dnes umírá každoročně 60 000 lidí na následky příčin souvisejících s antimikrobiální rezistencí ve Spojených státech a v Evropě – což je přibližně desetinásobek celosvětového počtu obětí současné krize kolem eboly. Dopustíme-li, aby se tento problém dál prohluboval, bude antimikrobiální rezistence do roku 2050 zabíjet přes deset milionů lidí ročně. To je více než počet lidí, kteří v současné době umírají na rakovinu, cukrovku, autonehody, průjmová onemocnění a HIV/AIDS dohromady. Ekonomické náklady výsledné paniky včetně kolapsu cestování a obchodu by mohly být zničující.
Rostoucí míra antimikrobiální rezistence bude mít obzvláště silný dopad na Indii, Indonésii a Nigérii (a také na zbytek subsaharské Afriky). Země jako Čína a Brazílie, které úspěšně snižují výskyt malárie, by mohly zjistit, že rezistence vůči antimalarikům podkopává jejich tvrdou práci.
Výzkum, který jsme si zadali, byl založený na omezených dostupných údajích. Nezohledňuje škody v důsledku onemocnění způsobených rezistentními viry mimo nemocnice ani dopad eskalujících zdravotnických nákladů. Nezahrnuje pokles životní úrovně v důsledku úbytku terapií prodlužujících a zkvalitňujících život – například náhrad kolenního nebo kyčelního kloubu, léčby rakoviny a císařských řezů –, které spoléhají na antibiotika jako na prevenci infekce. Širší výzkum, který jsme provedli, ukazuje, že takové terapie – z nichž mnohé by bez účinných antibiotik nebyly možné – přinášejí užitek rovnající se zhruba 4% HDP.
Jedním z mých cílů je přesvědčit politiky v Organizaci spojených národů, aby souhlasili se souborem pravidel a politik, které by zastavily růst antimikrobiální rezistence. Kromě toho, že komise upozorňuje na rozsah problému, snaží se také hledat cesty, jak rezistenci na léky snížit a jak stimulovat výrobu nových antibiotik kompenzujících ztrátu těch, která jsou neúčinná nebo se neúčinnými stanou.
Některá řešení snižující rezistenci budou vyžadovat moderní technologie. Musíme podněcovat politiky, aby podporovali vývoj nejlepších diagnostických nástrojů. Rychlejší a přesnější diagnóza omezí současnou přehnanou odkázanost na antibiotika – což je v boji proti rezistenci klíčový požadavek. Zároveň musíme vyvinout nástroje, které identifikují a zastaví výskyt rezistentních nemocí už v rané fázi. Údaje poskytované diagnostickými nástroji by mohly být silnou zbraní při omezování tohoto výskytu.
Další řešení nejsou tak technicky náročná a nevyžadují o mnoho více než zdravý rozum. Je zapotřebí, abychom si často a důkladně myli ruce. Musíme přestat vyžadovat od našich lékařů antibiotika. Když jsou antibiotika na místě, musíme dobrat předepsanou dávku. A stejně jako se snažíme zabránit rezistenci na již existující léky, budeme se také muset zaměřit na dopad antibiotik v zemědělství.
Vývoj nových antibiotik je problém, poněvadž farmaceutické společnosti zjevně potřebují motivaci, aby provedly požadovaný výzkum. Komise se bude zabývat otázkou, zda lze tržní podněty změnit. Pokud ne, daly by se hledat dramatičtější alternativy, jak podpořit rané inovace v univerzitních laboratořích a malých firmách, možná prostřednictvím přesně cíleného fondu.
Jak ukazuje výzkum komise, cena za nečinnost v oblasti antimikrobiální rezistence je vysoká. Přišel čas hledat smělá, jasná a praktická dlouhodobá řešení.
Jim O’Neill, bývalý šéf správy aktiv v bance , je hostujícím výzkumným členem ekonomického mozkového trustu Bruegel se sídlem v Bruselu.