Co kdyby existovala jedna Teorie úplně všeho? Tedy teorie, která by vysvětlovala úplně celý historický vývoj. Možná, že skutečně existuje a jejím autorem je přátelský a známý ekonom Paul Krugman. Nemám na mysli nic keynesiánského, ani teorii obchodu, která Krugmana pravděpodobně proslavila nejvíce. Hovořím o Nové ekonomické geografii, o které se ekonom začal zmiňovat v devadesátých letech. Spolu s ním přispěli k vytvoření této teorie Masahisa Fujita a Anthony Venables.
Jádro zmíněné teze tvoří města. Základní myšlenka je jednoduchá: Firmy chtějí být blízko zákazníků a lidé chtějí bydlet blízko svého zaměstnavatele. A jsou stejně tak zaměstnanci jako zákazníky, takže tu je jasná tendence k přibližování firem a lidí. K tomu přidejme úspory z rozsahu: Namísto vytvoření milionu malých továren je lepší vytvořit několik velkých podniků. Výsledkem je kumulativní efekt, kdy firmy staví své provozovny u lidí a ti se zase přesouvají tam, kde jsou firmy. Vznikají města a ta rostou. Nemohou ovšem růst neomezeně, protože je musí zásobovat pole, doly a lesy.
V tomto bodě nabývá teorie na zajímavosti. Města rostou a rostou, ekonomika bohatne. Pak ale existující města narazí na kritickou hranici a je čas na vytvoření nového města. S růstem ekonomiky se tedy vytvoří několik velkých měst. Jen málokdy by podle této myšlenky mělo vzniknout město, které leží mezi dvěma existujícími. Ty už totiž mezi sebou obchodují a nepotřebují žádného nováčka. A zde se tato teorie mění na Teorii všeho. Můžeme si totiž představit, že namísto měst hovoříme o zemích. Rozdíl spočívá v tom, že lidé se nemohou mezi jednotlivými státy přesouvat tak lehce jako mezi zeměmi. U kapitálu a zboží to je ale stejné.
Industrializace je v podstatě to samé jako urbanizace, jen na úrovni celé země. A rozšiřuje se jako virus – začne v jedné zemi, přeskočí do jiné a tak dále. Vzpomeňme na to, jak probíhala industrializace ve Velké Británii a pak se rozšířila do Francie a Spojených států, Německa a nakonec do Japonska a Jižní Koreje. Pokaždé, když k tomu došlo, nebyl to postupný vývoj, ale skok. S postupujícím časem se zvyšuje počet zemí, které mohou poskytovat kapitál. Industrializace pak probíhá ještě rychleji. Celý proces má ale jednu vadu na kráse.
Industrializace není postupně probíhající proces, a to způsobuje, že zatímco jedna země jde prudce nahoru, v jiné nastává útlum. Jinak řečeno, průmyslový pokrok v Německu a USA na počátku dvacátého století mohl vyvolat přechodné zpomalení ve Velké Británii a Francii. A prudký růst Číny mohl zase negativně dopadnout na Japonsko, USA, Jižní Koreu a Evropu. Nakonec tak tato Teorie může vysvětlovat i to, proč již delší dobu rychle rostou příjmy nejbohatších lidí ve vyspělých ekonomikách a střední třídy v rozvíjejících se zemích, zatímco střední třída ve vyspělých zemích trpí nízkým růstem příjmů.
Krugmanova Teorie vlastně říká, že industrializace se nakonec rozšíří do všech zemí světa a stačí jen čekat. Zároveň to však bude trvat velmi dlouho a i když daná země bude připravena, bude si muset počkat, až na ni přijde řada. Zároveň Teorie říká, že globalizace bude opakovaně zpomalovat růst příjmů ve vyspělých zemích. To by mohlo vést k periodicky se opakujícím vlnám protekcionismu, který bude globalizaci zase brzdit. Pozitivní je to, že s finišující industrializací v Číně se možná růst vyspělých ekonomik zase zvedne.
Autorem je ekonom Noah Smith.
Zdroj: Bloomberg