Evropská centrální banka se rozhodla otevřít kohoutky s penězi. Euro oslabilo, zároveň ale roste hrozba turbulencí na finančních trzích. Mohlo by dokonce dojít na další kolo měnových válek. Kenneth Rogoff z Harvard University se dokonce domnívá, že centrální banky jsou největším zdrojem nejistoty na finančních trzích. Slabé euro je přesně tím, čeho chtěl Mario Draghi dosáhnout. Zlevňuje evropské exporty a zvyšuje konkurenceschopnost. Navíc zvyšuje ceny dovozů a tím snižuje hrozbu deflace. Nové kroky ECB jsou tak z tohoto pohledu úspěchem. Jsou tu ale i zmíněné hrozby. EU pro sebe vytváří nefér výhodu a ostatní země určitě nebudou současným vývojem potěšeny. Je pravděpodobné, že budou reagovat snahou o devalvaci vlastních měn. Gary Cohn z k tomu říká, že „bude zajímavé sledovat, jak zareaguje Japonsko“.
Anton Börner z německého obchodního svazu BGA tvrdí, že měnová válka by měla pro všechny devastující dopad. Německé firmy podle něho získaly svou konkurenceschopnost díky tlaku silné měny. Musely se více snažit a být kreativnější. Börner tvrdí, že investice proudí tam, kde je měna silná. Jeho argumentace zní podobně jako názory týkající se německé marky. Ta se pro Němce stala symbolem národní identity a garancí prosperity. Centrální banka Bundesbank pro ně byla váženou institucí, která si získávala uznání i v zahraničí.
S tím, jak marka posilovala k dolaru, liře i libře, si získala pověst silné měny. Nakonec se stala druhou nejvýznamnější rezervní měnou na světě. Její síla také udělala z Němců národ cestovatelů. Ti se ale nyní musí vypořádat s novou realitou. Namísto boje za silnou měnu se ECB snaží o oslabení eura. V měnovém bloku nejsou nevýhody slabší měny znatelné hned. Většina Evropanů tráví dovolenou v Evropě a nemusí se tak vypořádat se silnější zahraniční měnou. Zdražení zboží ze zahraničí je zase tlumeno poklesem cen ropy. A pro samotnou německou ekonomiku je výhodnější slabší měna. Vláda tvrdí, že jde o „nečekanou ekonomickou stimulaci“ a růstová očekávání pro letošní rok se zvýšila z 1,3 % na 1,5 %. Už nyní je ale pravděpodobnější, že tempo růstu se zvýší dokonce ke 2 %.
Carl Martin Welcker, který stojí v čele společnosti na výrobu obráběcích strojů Kölner Schütte, říká, že současné oslabení eura je pozitivní. Kdyby ovšem mělo oslabit o dalších 15 %, situace by se podle jeho názoru změnila. Euro by se pak dostalo na paritu k dolaru a do popředí by vystoupily nevýhody související se slabou měnou. Vše, co se nakupuje v dolarech, by výrazně zdražilo. Jedná se zejména o komodity. Zdražily by i německé investice v dolarové zóně. Týkalo by se to například firmy , která plánuje mohutné investice v Severní Americe.
Ještě důležitější může být psychologický efekt devalvace. Jak zmínil Börner z BGA, „podobné věci poskytují pouze přechodnou pomoc a prosperitu nelze vytvářet devalvací“. Podobně celou situaci vnímá bývalý hlavní ekonom Thomas Mayer. Podle něj by došlo ke snížení tlaku na potřebné reformy a také na inovace v korporátní sféře. Zkušenosti podle jeho názoru ukazují, že „při slabší měně se produkty prodávají v podstatě samy, firmy mají větší tendenci držet se starých výrobků a neefektivních výrobních procesů“. Ale je tu ještě jedna horší možnost: Oslabování eura by nakonec mohlo vést k tomu, že investoři ztratí důvěru v celou eurozónu.
Německé ministerstvo financí s obavami vnímá, že euro kvůli politice ECB ztrácí svou pozici na poli rezervních měn. Nyní je v eurech držena asi pětina rezerv, ale tento poměr býval mnohem vyšší. Jestliže bude ECB ještě agresivnější, může pokles pokračovat. Centrální banky obvykle prodávají ty měny, které oslabují, aby se vyhnuly ztrátám. Pokud tak učiní u eur, dojde k dalšímu oslabení společné měny a roztočí se negativní spirála. Američané a MMF už dlouho naléhají na to, aby eurozóna uvolnila svou monetární politiku. Nyní se budou muset smířit s jejími důsledky. Pravděpodobnost měnových válek je ale nízká právě proto, že Washington současnou politiku Evropě doporučoval.
Centrální banky na obou stranách Atlantiku jsou ale pravděpodobně v pasti. Pokud bude dolar k euru dále posilovat, Fed bude nakonec možná muset sáhnout k protiopatření. Dokud si povede americká ekonomika dobře, posilující dolar vadit nebude. Jestliže se ale nálada obrátí, stane se ze silného dolaru politický problém. A rychle budou následovat nařčení z manipulace s kurzy. Americký Kongres má pak k dispozici bolestivé nástroje proti zemím, které se takové manipulace dopouštějí. A jak se ukázalo v případě Číny, Američané se nebojí je použít.
Zdroj: Der Spiegel