V Evropě je stále více trhů, na kterých nalezneme negativní výnosy pětiletých a dvouletých vládních dluhopisů. Patří sem země jádra eurozóny, Švýcarsko, Dánsko či Švédsko. Kdy se taková situace změní ve skutečný problém? V první řadě si musíme uvědomit, že existenci negativních sazeb brání hotovostní peníze. To ale platí v případě domácností, ne u institucionálních investorů. Pokud jsou totiž sazby negativní, domácnosti budou raději držet bankovky, ale u institucionálních investorů to neplatí. Kdyby peníze měly pouze elektronickou podobu, existenci záporných sazeb by nebránilo vůbec nic.
Současná situace vyvolává problémy tehdy, když některé společnosti čelí rigiditě na straně svých závazků. To znamená, že negativní sazby působí negativně zejména v případě garantovaných výnosů, kterých nemohou tyto instituce dosáhnout. Týká se to hlavně pojišťoven – tabulka shrnuje garantovaný výnos u životního pojištění ve vybraných evropských zemích (pojišťovny nejsou schopny tento výnos snížit). Nejvyšší jsou tyto výnosy v Německu a Nizozemí:
Celkový objem bankovek a mincí v eurozóně je ale relativně nízký, což je patrné z grafu – fialově je zobrazen vývoj jejich celkového objemu v miliardách eur a šedě jejich poměr k nominálnímu produktu. Ten se nyní přibližuje 10 %:
Negativní sazby a zplošťování výnosové křivky pak mohou působit negativně na celkové úspory obyvatelstva a ziskovost bank. Kdyby tedy neexistovaly rigidity u evropských pojišťoven, sklon výnosové křivky by byl pozitivní a nominální růst produktu by se výrazněji nelišil od výše sazeb (tj. nedocházelo by k posunům v chování střadatelů), jejich současná úroveň by nepředstavovala problém. Jinak řečeno, musely by být eliminovány rigidity a distorze způsobené monetární politikou.
Zdroj: Natixis